Úlovky z deníku 5 - Setkání s Davidem

Tě péro, bambíno!

A tak je tu (prozatím) poslední díl mých úlovků, jupí! Následující úryvky jsou z 13. 11. 2022, konce mého prvního deníčku, ale popisují události, jež se udály od 6. 9. toho roku. Druhý deníček jsem dokončila teprve před pár dny, a tak se jej chystám číst nejdříve až za rok. Přece jen je ještě relativně aktuální. Pamatujte si, že pro čtení starých deníčků platí pravidlo, jež se dá matematicky vyjádřit přímou úměrností: čím starší je zápis, tím větší bolest, utrpení a cringování způsobí. A my chceme tu největší možnou bolest, protože jsme masochistické bestie [bestyje].

Jak jsem minule slíbila, dnes si zakončíme kapitolu jménem David ♥ Bude kratší, chtěla jsem jí totiž věnovat dostatek prostoru, který si zaslouží.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Úvod: „6. září se David vracel z Irska. Jelikož letěl z Londýna do Prahy, kde měl přesput (jo, tahle chyba tam fakt je), domluvili jsme se, že se při té příležitosti setkáme. Tuto událost jsme naplánovali ještě než do mého života vstoupil Domča a než jsem si uvědomila spoustu věcí... Takže naivní Betynku tehdy napadlo, že bychom mohli přespat u tety.“
- 13. 11. 2022

„Začínalo to být divnější a divnější, jenže už to bylo domluvené, a i když jsem se z toho chtěla vykroutit, David by neměl kde spát.“
- 13. 11. 2022
Bestie, no a co? Zařídila jsi mu nocleh zadarmo u své rodiny, mělas právo to zrušit, klidně i týden dopředu, když jsi viděla, jak se k Tobě David choval. Alespoň Ti to přineslo nějaký closure, ale i tak; nedělej věci proti své vlastní vůli, jen protože David by byl chudáček a musel by si rychle zařizovat nějaký hotel.

„Předchozí večer jsem poprvé řekla Domčovi, že ho miluji. A teď jsem se měla setkat s někým, komu jsem to předtím říkala šest a půl let.“
- 13. 11. 2022
I was really facing my demons, wasn't I?

„Trapné objetí. Bylo poznat, že by mě rád držel mnohem déle než já jeho.“
- 13. 11. 2022
V tu dobu to bylo dost smutné. Z jeho chování a náznaků jsem měla pocit, že stále není completely over it, ale nemohla jsem mu poskytnout žádnou formu útěchy, protože by to pro něj situaci ještě víc zhoršilo a protože mi to bylo nepříjemné si s ním být tolik close.

„Teta nám nabídla medovinu, ale mě znervózňovala představa, že bych v jeho přítomnosti byla opilá. Měla jsem potřebu být neustále ve střehu.“
- 13. 11. 2022
Tohle bylo taky smutný. Mělo mi v ten moment dojít, že nemůžeme zůstat kamarádi. Protože jsem věděla, že jakmile bych tomuhle člověku dala sebemenší příležitost, okamžitě by se pokusil překročit mé hranice. A taková přátelství jsou o hovně a moc dlouho nevydrží.

„Svěřila jsem se Davidovi, že 16. 9. jedu za Domčou, hned po noční směně půjdu z práce rovnou na vlak. Davidovi se to nelíbilo a navrhl, jestli radši nechci jet až druhý den, že takhle budu unavená.“
- 13. 11. 2022
Tohle mě dodnes rozesmívá. Člověk A a člověk B si spolu udělají plány, ale člověku C se to nelíbí a začne jim dávat jiné návrhy. 

„Na to mi David dal sáhodlouhou přednášku o tom, jak je ve vztahu na dálku důležitý quality time, jak bychom měli trávit společný čas co nejvíc kvalitně a jak toto nebude kvalitně strávený čas, když pak určitě prospím celý den.“
- 13. 11. 2022
:DDD

„Když David začal s další svou přednáškou o tom, jak svým napem (šlofíkem) budu Domču omezovat a jak on by byl na jeho místě naštvanej, rázně jsem ho přerušila: »Ano, a proto spolu už nechodíme, Davide. Domča je v tomhle normální, on to tak nebere.«
»A já jsem jako nenormální?« otázal se David.
»Ano.«
- 13. 11. 2022
:DDDDDD

„Dala se do mě strašlivá zlost.“
- 13. 11. 2022
Yeah, to je u kontaktu s Davidem běžná věc-

„Byla jsem otrávená, unavená a přestimulovaná z hlučné a rušné Prahy, takže jsem jela domů ještě dříve, než bylo v plánu. Mamka se divila, myslela, že tam s ním počkám na jeho vlak ale já už měla všeho plné zuby.“
- 13. 11. 2022
Mood, queen. Já bych odešla už mnohem dřív, ale holt Betynka z minulosti stihla ten den s Davidem dokonce vícero konfliktů. 

„Možná to bylo naposledy, co jsem ho viděla.“
- 13. 11. 2022
To doufám.

„Pořád mluvil o tom, jak mě strašně rád viděl a jak musím někdy dojet já za ním, aby mi ukázal Lessy, jeho kotě.“
- 13. 11. 2022
Myslíš to kotě, které se ztratilo a David se ani po týdnu jeho zmizení neobtěžoval někam vyvěsit plakáty nebo info o ní, jen jednou jedinkrát objel sousedství a tím to haslo? Kotě, kvůli kterému jste se taky pohádali, protože Davidovi zjevně bylo totálně u prdele, že se píďa ztratila, i když Ti ještě předtím říkal, jak je to jeho miláček? God, I'm so mad just thinking about it. Občas na tu kočku myslím a doufám, že je v pořádku. Chlapec moc dobře věděl, jak dlouho a intenzivně jsme hledali Magnuse, a nenašli ho, a i přesto to u své kočky takhle zanedbal.

„Došlo mi, že už ho vlastně ve svém životě nevyžaduji a že se s ním necítím dobře ani na té přátelské úrovni.“
- 13. 11. 2022
Co na to říct? I tried. Kdyby se po rozchodu dál nechoval jako blbec, nemuselo to tak skončit. Na druhou stranu je dobře, že to dopadlo takhle, protože mi to pomohlo tu kapitolu uzavřít a otevřít novou. A teď jsem doopravdy šťastná, víc než kdykoliv předtím.

„Když jsem se dívala na jeho fotky, měla jsem pocit, že vidím naprosto cizího, nesympatického člověka s děsivě prázdným výrazem. V těch očích nebylo naprosto nic. Oproti jeho starším fotkám to byla drastická změna.“
- 13. 11. 2022
Tohle je asi jedna z nejdivnějších a nejděsivějších věcí, které se mi staly. Když jsem zírala na fotky někoho, koho jsem přes šest let považovala za lásku mého života, a toho člověka jsem nepoznávala. We really grew apart. Tehdy to pro mě byl takový nepříjemný reality check.

„Navíc čím déle jsem pak byla ve vztahu s Domčou, tím víc jsem si v kontrastu tohoto nového zdravého partnerství uvědomovala, co všechno bylo na mém předchozím vztahu špatně. [...] Stále více a více jsem pociťovala křivdu za věci, které jsem si v minulosti nechala slepě líbit. Nebo třeba ani z počátku nenechala, ale nakonec jsem k tomu byla dotlačená.“
- 13. 11. 2022
Nejvíc fucked up na tomhle je fakt, že takovéto pocity u mě přetrvávají dodnes. Dodnes se mi děje, že Domča něco udělá, a moje první reakce je: „Oh shit, tohle je pro mě úplně nové a úžasné, tohle by David nikdy neudělal.“ Třeba jenom to, že mě otevřeně podpořil v mé sbírce poníků a byl ze mě nadšený. To jsem kvůli tomu brečela dva dny, protože mě do té doby nikdy nenapadlo, že bych si našla v životě partnera, kterému by tento můj koníček nevadil. Jsou určité věci, ve kterých mě vztah s Davidem totálně domrdal, a jednou z nich je nedůvěra v to, že by mě někdo mohl plně milovat takovou, jaká jsem, se všemi mými aspekty. 

„Proto jsem s Dávidem 8. 10. 2022 ukončila kontakt. Ano, na den, kdy bychom bývali měli sedmé výročí.“
- 13. 11. 2022
Absolutní savage. 

„V době, kdy jsem si nebyla jistá naším rozchodem, uklidňovalo mě vyprávění Denisy z práce, která se se svým partnerem v průběhu života rozešla dvakrát, a  stejně nakonec skončili spolu. Dávalo mi to naději, že přece jen kdybychom si s Davidem časem našli k sobě cestu, že bychom měli šanci na další pokus. “
- 13. 11. 2022
Pamatuji si, jak moc jsem se tehdy v březnu bála udělat takovýto velký krok. Jak jsem se bála, že rozhodnutí, které učiním, bude definitivní, protože zároveň to byl obrovský krok mimo mou komfortní zónu, mimo to, co jsem znala x let a co mi dávalo komfort právě v tom, že to pro mě bylo známé a běžné. Představa, že by se to i přes toto rozhodnutí mohlo časem zase změnit, mě uklidnila, díky ní jsem se přestala soustředit na "co by kdyby", a více uchopila "co je teď". A dnes jsem za to moc vděčná.

„Díky Domčovi jsem si uvědomila, že taková cesta už nikdy eksistovat nebude a že to je dobře pro mě. Konečně se ve vztahu cítím vážně dobře a konečně poznávám, jak má vypadat zdravý vztah. Něčeho takového bych s Davidem nemohla dosáhnout.“
- 13. 11. 2022
Hřeje mě u srdíčka, že tohle je s Domčou stále aktuální ♥

„Neskutečně jsem za poslední rok vyrostla jako člověk, a Domča to v posledních třech měsících hodně urychlil.“
- 13. 11. 2022
V mém druhém deníku se od začátku do konce objevuje slovo růst, a zmínky toho, jak stále rostu a stále se měním. Dřív mě to strašlivě děsilo, dnes je to pro mě naopak uklidňující ♥

 ~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Úvod tohoto článku jsem si předepsala už někdy v prosinci nebo v lednu, ale až nyní jsem přečetla kapitolu a vypsala z ní určité úryvky. Tentokrát ani nejsou nijak vtipné nebo au, spíš mi tento článek pomohl se nad tím zamyslet a udělat rozbor. Protože jak jsem se již předtím zmínila, s problémem jménem David dodnes občas bojuju. Myslela jsem si, že časem ty negativní vzpomínky vyblednou a zůstanou jen ty pozitivní, ale děje se mi přesný opak. A je mi smutno z toho, že když už mi David vyvstane v mysli, je to jen v tom špatném světle.

 Well, shit happens, tady máte na závěr Auroru ♥

Sýr

Milovat Tě je snadné.

Došlo mi to, když jsem Ti celý zbytek léta sbírala a sušila květiny.

Když mi fialkový nádech stmívání připomínal Tvoji tvář.

Když mi Tvé polibky chutnaly jako pomněnky.

Milovat Tě je osvobozující.

Uvědomila jsem si to, když sis opřel čelo o mé a pomalu usínal.

Když jsi se mnou seděl v naprostém tichu a dlouze se mi díval do očí.

Když jsem cítila Tvůj úsměv, zatímco jsi nořil svůj obličej do mého trička.

Milovat Tě je uzdravující,

Protože z toho nemám strach,

A protože mě to nebolí.

Úlovky z deníku 4 - Hrnec

Tě péro, bambíno!

Vítám Vás u předposledního dílu této série. Zatím to velice nadějně vypadá, že konečně po dlouhé době dokončím nějaký projekt, který časově vyžaduje víc než jen jeden večer u počítače. Kdo by to byl tušil, že sebe samu stihnu ještě letos takto mile překvapit.

Tentokrát se držíme v časové ose od srpna do října 2022. Dnešní úryvek je o začátku nové životní kapitoly jménem "Domča". Původní zápis popisuje, jak jsme se seznámili, jak jsme si padli do oka, jak proběhlo naše první rande a následně i psychologický rozbor mých rozhodnutí, která byla vyžadována a měla velkou váhu. Pohodlně se usaďte, čeká Vás totální slaďárna. Možná proto mám od března letošního roku problémy se žaludkem a doktoři stále neví proč. Protože ještě pořád trávím tuhle totální slaďárnu. Kdo by to byl tušil, že mi zdravej vztah zkurví žaludek. Holt nic nemůže být na 100 % perfektní.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

„Hodně jsme se na pridu drželi u sebe, šli jsme spolu v průvodu zaklesnutí v sobě s mou bi vlajkou přes záda. Nasávali jsme tu úžasnou atmosféru a dělali jednu slovní hříčku za druhou.“
- 20. 8. 2022
To zní jako perfektně strávený den ♥

„Bylo to pro mě zvláštní, nikdy se mi nestalo, abych se s někým tak rychle spojila.“
- 20. 8. 2022

„A právě při vstupu do metra mi došlo, jak moc důvěřivá vůči němu jsem. Neznala jsem správnou cestu tam, mohl mě klidně vést do nějaké temné uličky a tam mě podříznout.“
- 20. 8. 2022
Bety byla natolik okouzlena, že byla připravena i umřít. xdd

„Chudák toho během chvilky věděl víc, než moje terapeutka za těch iks let co k ní chodím.“
- 20. 8. 2022

„»Kámo, Ty jsi přímo Řehoř Samsa, living rent free in my head.« - já o tom, že mi Domča nasadil brouka do hlavy.“
- 20. 8. 2022

„Pevně mě objal jednou rukou, a když jsme se od sebe odtáhli, vytasil na mě kytku - nádhernou modrou hortenzii s chryzantémou a staticí v růžové barvě. Ekstrémně biseksuální kytice.“
- 24. 8. 2022

„Já: »Mám pocit, že ve mně probíhá termojaderná fúze.«
Domča: »Hej ty víš jak na mě.«“
- 24. 8. 2022

„Taky jsem Domču seznámila s Mikešem! Mikeškovi se líbil, dokonce se od něj nechal pohladit na tlapce! To je pro mě taky moc důležité.“
- 24. 8. 2022

„Krásně voněl a měl jemné vlasy, měla jsem potřebu do nich neustále sahat.“
- 24. 8. 2022
Pamatuju si, jak mi bylo hrozně líto si nechat vyprat šaty, které jsem měla na našem prvním rande, protože pořád voněly po něm a já o tu vůni nechtěla přijít. ♥

„Smála jsem se, když jsem mu po chvilce mazlení vybírala z vousů kočičí chlup. To byla jasná známka toho, že už je můj.“
- 24. 8. 2022

„Poprvé pro mě mluvení o Grafitovi nebylo traumatizující, ale spíše se mi ulevilo. Díky Domčovi jsem si uvědomila, že se tomuhle tématu nemohu vyhýbat donekonečna, protože čím víc se snažím přehlížet lvy, tím víc je to pro mě triggering a víc si to trauma připomínám. »Nemysli na růžového slona.« Cítím, že teď jsem o krok blíže k tomu, abych to překonala. Přichází změna. A já se jí nebojím.“
- 24. 8. 2022

„Možná jsem dneska kousla do svačiny. Nebo se možná vykousla se Svačinou.“
- 19. 8. 2022

„Oba si přejeme zdravý vztah. A já jsem na něj připravena.“
- 16. 9. 2022

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

„Grafit byl strup, který jsem si za těch sedm let párkrát sedřela a hodně to bolelo. Proto jsem si stále opakovala, že si na něj nesmím sahat a nesmím ho sloupnout, aby se mi zahojil. [...] Jenže teď se mi díky Domčovi po dlouhé době trochu strhnul a já zjistila, že to je dobře, protože se ukázalo, že je pod ním docela dost hnisu a že je to špatné.“
- září 2022

„Do mého života přichází nový lev.“
- září 2022

„Čím víc jsem ho poznávala, tím víc jsem ho milovala.“
- 15. 10. 2022
Tohle bylo pro mě něco hodně nového, protože mé dvě předešlé velké lásky jsem nejdřív dobře znala, a až z toho dlouhodobého přátelství se vyvinula láska. Do Domči jsem se ale zamilovala ještě v době, kdy jsem ho teprve blíže poznávala, a o to intenzivnější to bylo.

„Potom ale přišly zvláštní propady, většinou v noci, když jsem na noční směně overthinkovala píčoviny, jako vždy.“
- 15. 10. 2022
Ach, jak moc mi chybí noční směny.

„I přes to všechno mě ale Domča ujišťoval, že necouvá a že si za svým rozhodnutím stojí. Nebojí se vztahu se mnou. Ach, můj sladký, pošetilý chlapče, ještě nevíš, co Tě se mnou čeká. Ani já to ještě nevím, to je na tom to nejhorší.“
- 15. 10. 2022

„Uvnitř mé hlavy se odehrával epický souboj dvou vačic, jedné emocionální, druhé racionální. Bojovaly o zbytky odpadků, kterých jsem měla plnou zahradu. Kdybych bývala měla zahradu uklizenou, klidně bych obě tyhle vačice krmila, aby spolu nemusely zápasit o přežití. Jenže bohužel, toho smetí se za ta léta na mé zahradě nahromadilo vážně hodně a já s úklidem začala až teď, takže to zabere čas, než těmto vačicím vytvořím příznivé podmínky pro život. Věřím ale, že se mi to časem povede, už teď je to o něco lepší. ♥“
- 15. 10. 2022
Nádherné. Jak jinak popsat své emoce, než skrze vačice. Pamatuji si, že moje terapeutka z toho tehdy byla lehce v šoku. Je mi jí občas hodně líto.

„Řešila jsem tohle s terapeutkou, a ona si všeimla docela dost důležité věci: mnoho věcí prožívám až moc intenzivně, ačkoliv pro někoho by to byly jen povrchové věci. Jenže z nějakého důvodu se zaměřuji pouze na ty ekstrémní emoce, které mají maksimální hodnotu, a ty ostatní, byť jsou také velmi silné, zpochybňuji. Zatím ani jedna z nás nepřišla na to, proč takové tendence mám, alespoň už ale přibližně tuším, odkud vítr vane.“
- 18. 10. 2022
Je hrozně fascinující tohle po delší době číst. Teď po roce už totiž možná tuším odpověď, nebo alespoň její část. Většina mých vztahů, ať už to byl vztah s Davidem, ale i vztahy s mými rodiči, hodně stály na úzkosti. Musela jsem chodit po špičkách, abych si své milované nijak nerozkmotřila, protože opravdu stačilo málo, a vznikl konflikt - David, máma, táta, všichni tři v tomhle byli stejní. A právě tahle neutuchající úzkost živila intenzitu mých vztahů a citů do nich vložených. Všechny moje emoce byly mnohonásobně posíleny adrenalinem a strachem. Takhle jsem se už odjakživa učila milovat; se strachem.
S Domčou se mi ale tohle nedělo (a dodnes stále neděje), nemusím být neustále ve střehu a neprožívám tenhle survival mode, který byl ještě před rokem klíčový pro většinu mých vztahů. Proto jsem si tehdy nebyla jistá, zda ho opravdu miluju - protože poprvé v životě jsem milovala jinak. Pokojně. Bez ohrožení. A to mi produkovalo v hlavě jinou chemii, než na jakou jsem byla doposud zvyklá.
Zajímavé, jak člověk dokáže s odstupem času prozřít.

„Neuměla jsem sama sobě poskytnout lásku a validaci, a tak jsem tyto věci hledala v jiných lidech. [...] David byl tím člověkem, který mě miloval, když jsem to já neuměla. Miloval mě za nás oba. [...] Tato eksterní validace od Davida se stala mou drogou, a já si byla jistá, že se ufetuju k smrti.“
- 21. 10. 2022
Au. Let's never do that again, plz.

„Celá má budoucnost a eksistence závisela na tomto slovenském troubovi.“
- 21. 10. 2022
PLEASE, LET'S NEVER DO THAT AGAIN, JUST READING ABOUT IT HURTS AF

„Faktem však je, že jakmile jsem si uvědomila svou pravou hodnotu a konečně jsem si sebe samu zamilovala, začaly problémy v našem vztahu [s Davidem]. Už se se mnou nedalo tak snadno manipulovat, protože závislost opadla, a já fetovala čím dál tím míň. Až jednoho krásného dne jsem tyhle drogy zahodila úplně.“
- 21. 10. 2022
((Doufám, že sem nemusím dávat upozornění, že se jedná o metaforu. Mluvím tady o závislosti na druhých lidech, ne doslovné drogové závislosti. Nikdy jsem žádné drogy neužívala, jen jsem měla těžké mommy a daddy issues, které způsobovaly, že jsem potřebovala jiné lidi k tomu, abych se měla aspoň trochu ráda.))

„Proto nejsem na Domčovi závislá. Proto můžu nyní započít zdravý a netoksický vztah, ve kterém nebude ta samá citová závislost, jakou jsem prožívala s Davidem. Protože teď miluji Domču i sebe zároveň.“
- 21. 10. 2022
Slay, queen <3

„Nejvíc mi ale pomohla terapeutka, která mi řekla velmi důležitou větu: »Alžběto, při vší úctě, nejste natolik mocná, abyste ničila lidem životy.«
- 21. 10. 2022
Prosím, dovolte mi touto glosou vyjádřit, jak moc (platonicky) miluji svou terapeutku a jak moc mi tahle věta pomohla. Bože, to je tak geniální ženská, já ji prostě totálně žeru. Všem vám přeji, abyste ve svém životě měli stejně dobrou terapeutku, jako je ta moje. Konec hlášení.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

 A tímto zakončuji předposlední článek této série; textem od Hayley Williams a básničkou od Domči, kterou mi napsal k narozeninám. Když jsme si tímto krásně otevřeli kapitolu jménem "Domča", příště si oficiálně zakončíme kapitolu jménem "David", abychom neměli rozečtené dvě kapitoly najednou. Ale to si necháme až na příští rok, chichi.

Úlovky z deníku 3.5 - koncert Aurory

Tě péro, bambíno! 

Jak jsem slibovala, jsou zde další úryvky z mého deníku, tentokrát však věnované speciálně Auroře Aksnes a jejímu koncertu, který se udál 22. 6. 2022. Chronologicky se tedy odehrál mezi kapitolami o Medvědovi, tato dvě témata mi ale přišla natolik rozdílná, že jsem se je rozhodla oddělit. 

 ~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

„Aurora Aksnes vešla na pódium. Tahle úžasná víla je reálná! Je to živý, eksistující člověk a ne jen nějaký můj imaginární kamarád! Byl to strašně silný okamžik, vidět ji v těch úžasných šatech.“
- začátek července 2022

„Aurora přešla k mikrofonu a začala zpívat Heathens. Každé slovo prostoupilo všemi buňkami v mém těle, ale nemohla jsem zpívat s ní, protože jsem v tu chvíli strašně brečela.“
- začátek července 2022

„Na to se hudba rozproudila a rozpoutala v mém těle termojadernou fúzi.“
- začátek července 2022

„Nikdy předtím jsem se necítila tak moc naživu jako právě tento večer.“
- začátek července 2022

„Většina písniček resonovala celou mou podstatou.“
- začátek července 2022

„Jsem moc ráda, že tam se mnou byla zrovna Větvička, protože před ní jsem se nebála být sama sebou a eksplodovat jako supernova. Miluji Auroru a Větvičku ♥“
- začátek července 2022

„Vybavuji si, jak jsem se procpla k železným zátarasům, v domnění, že tam bude Aurora stát, až přijde, ale přede mnou byla enormní hromada černých pytlů (asi s odpadky, ale možná mezi nimi byla i mrtvola). Smála jsem se, že aspoň jsem mezi svými.“
- začátek července 2022

„Bylo zvláštní cítit tolik lásky vůči někomu, s kým jsem nikdy nemluvila osobně a přesto je mi tolik blízký. Stále nemohu plně zpracovat, že jsem ji viděla naživo!“
- začátek července 2022

 ~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

„Aurořina hudba neměla vliv jen na můj vnitřní svět, otevřela mi oči i v tom vnějším. Album The Gods We Can Touch vyšlo zrovna v době, kdy jsem uvažovala nad budoucností mého vztahu s Davidem. Předtím jsem stále přehlížela všechny problémy a předstírala, že žádné nejsou, ale určité písničky mě probraly do reality, protože skvěle vystihovaly mé pocity vůči Davidovi.“
- červenec 2022

„Díky TGWCT jsem si uvědomila, že se nemohu donekonečna vyhýbat nevyhnutelnému. Už jsem neměla sílu udržovat při životě něco, co dávno umřelo. Musela jsem to pohřbít.“
- červenec 2022

„Nejen že mi tyto písničky pomohly si mnohé uvědomit, také jsem díky nim věci snáze přijala. Bylo totiž těžké si připustit, že ten vztah nefungoval, když o něm mnoo lidí kolem mě pochybovalo. »Vztah na dálku? To vám moc dlouho nevydrží. To je vztah o ničem.« Měla jsem potřebu lidem dokázat, že to tak není.
Aurora mi ale ukázala, že je normální se takhle cítit a že láska přichází i odchází, je to přirozené. Díky ní jsem se v tomhle ohledu necítila tak sama. Naučila jsem se, že konec vztahu není selhání.“
- červenec 2022
Tohle je sice delší úryvek, ale přijde mi hodně důležitý zmínit. Už od dětství jsem totiž měla potřebu lidem vyvrátit jejich pochyby o mně, a nejvíc se to promítlo právě na vztahu s Davidem. V roce 2017 jsem se podruhé po dlouhé době viděla s mou nevlastní sestrou. Po třech dnech, co jsme u ní s Davidem přebývali, mi řekla, ať si na Davida dávám pozor, že to je manipulativní člověk a že se mnou dost mává. Dnes už nevím, jak moc byl její odhad pravdivý nebo ne, ale pamatuji si, že tehdy se mě to velice dotklo. Utnula jsem se svou sestrou kontakt a říkala si, že přesně lidem jako je ona musím dokázat opak. Stejně tak lidem, kteří nebrali náš vztah vážně, protože jsme byli od sebe vzdálení přes 700 km. Když jsem se ke konci rozhodovala, co s námi bude dál, nechtěla jsem si připustit možný rozchod, protože tím bych přece všem dokázala, že měli pravdu a že vztah na dálku nemůže vydržet.
Pravdou je, že ten vztah nezemřel kvůli dálce mezi námi, ale kvůli tomu, že jsme se každý vydali jinou cestou a měli jsme jiné priority, jiná očekávání od života. A to je v pořádku. Dlouho mi trvalo to přijmout, ale Aurořina hudba mi k tomu dopomohla.

„Aurora je svým způsobem nadpozemská a přitom tak lidská! Také je velmi lunarijská. Velmi mě mrzí, že asi nikdy nepozná Lunarii. Myslím si, že Lunaria by se stala jejím domovem.“
- červenec 2022

„Tak moc jsme naladěné na stejnou vlnu, i když jsme spolu nikdy nemluvily. Škoda, že nemůžeme být kamarádky.“
- červenec 2022

„Díky ní se cítím víc pohodlně ve své vlastní kůži.“
- červenec 2022

 ~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~ 

Dnešní článek je kratší, ale niternější než obvykle. Tuhle obsesi nějakým umělcem zažívám poprvé v životě, a myslím si že i naposled. Resonuji nejen s Aurořinou tvorbou, ale i s její osobností. A jakožto člověka, který byl celý život "ten divný", mě těší vidět, že nejsem jediná divná. Protože Aurora a my všichni, co ji milujeme, jsme totální mimoňové. A to je přesně to, co potřebuji.

Hodnotím plemena koní část 4.

Opět prokrastinuji od učení se fyziologie. Tak tady máte další hodnocení.

Všechno je opět samozřejmě nadsázka, všichni koně jsou krásní, chytří, úžasní a zaslouží si lásku. Já si jen ráda rýpnu. 

1. Clydesdale - 5/10

Nijak extra mě nezaujal. Ani špatný, ani zajímavý, prostě kůň. Akorát velký.

2. Welsh cob - 10/10

Tohle jsou chonkeři, co se mi fakt líbí, a klidně bych si je všechny vzala a adoptovala, protože jsou opravdu roztomilí. Jako tohle je jedna z forem ideálního koně, za mě. To je třeba nejvíc koňovitý kůň.

3. Americký shetlandský pony - 1/10

Tohle plemeno je reálně výkřikem o pomoc - nebo výkřikem, že nevíš, co s penězma. Wtf. Proč bys tohle prostě dělal. Ježíšikriste.

4. Norik - 7/10

Za prvé je v mých očích zachraňuje má víceméně pozitivní zkušenost s nimi, zadruhé je v mých očích zachraňuje fakt, že mají v Rakousku jejich puntíkatou variantu, tak mi přijdou aspoň trochu zajímaví. Cute.

5. Holštýnský kůň - 2/10

Němci jsou asi fakt posedlí teplokrevníky, ale reálně ještě nevyprodukovali žádné plemeno, které by bylo zajímavější něčím jiným, než že vysoko skáče, takže si celá Evropa díky tomu může poměřovat penis v tom, komu koník přeskočí víc barevných tyček nad sebou. /affectionate samozřejmě /všechny urážky myšleny v Minecraftu

6. Percheron - 10/10

Tohle je třeba tažný kůň, který se mi extrémně líbí. Nevím, cítila bych se s ním bezpečně, velice ho cením, je fakt S-tier herka.

7. Exmoor pony - 7/10

Protože už straší i v Česku, tak se k nim vyjádřím jen tak, že jsou roztomilí - docela.

8. Orlovský klusák - 5/10

Jako je možná docela krásný, ale vypadá, že má třeba 0,5 IQ. Ale zase mu nechci křivdit, třeba má 1 IQ, ale u zrovna závodního koně tohoto typu bych moc inteligence neočekávala. Meh. Hezkých bílých koníčků je sice plno, ale ne každý si zaslouží plný počet bodů.

9. Americký klusák - 3/10

Další takový. Můj názor automaticky znáte. Nevím, můj typ koně to úplně není. Jakože jo, mám zkušenost s křížencem klusáka, a ten byl zlatý, ale jedna vlaštovka jaro nedělá. Zajímavý jako chleba s máslem.

10. Konik - 6/10

Pro ty, co neví, tak tohle má být jakože tarpan vyšlechtěný nazpátek - což asi celkem cením. Jen je to poník, a to prostě cenit nedokážu, na to mám asi moc vysoké ego nebo tak. 

Tahle Barbie má stetoskop

Bleska ještě stále žije a ještě stále se drží na stejné škole.
Tak píšu další report, pro jistotu ještě před zkouškovým. To proto, aby mi pak bylo trapné ty zkoušky nezvládnout a vyletět z nich, protože o mně už pár random lidí z internetu ví, že jsem budoucí dogtor. Prosím, oceňte mou slovní hříčku. 

A až budete mít někdy pocit, že se ve škole učíte o hovnech, vzpomeňte si, že jedna z mých zkouškových otázek je doslova faeces. A upřímně bych si ji strašně moc chtěla vytáhnout, protože hádejte co, na tohle mám další sbírku přiblblých slovních hříček, a když si uvědomím, že už to dneska fakt už nezachráním a to F dostanu, tak to aspoň začnu na zkoušející sypat. Když už mě mají vyrazit, tak aspoň jako hvězdu.

I would rather die standing than live kneeling.

Nicméně mi bylo řečeno, že tento semestr bude lepší než ten minulý. Upřímně mi to přijde srovnatelné s minulým zimákem, ale budu věřit dalším pověrám, a to, že letňák je úplně nejlepší.

Jak nad tím tak přemýšlím, možná že je tento semestr přece jen trošku lepší, nakonec o víkendu nedělám zpravidla nic, nebo aspoň nic moc převratného. Překvapuje mě, že jsem minulý rok byla mnohem víc přemotivovaná a tak, a teď mi přijde, že se tak nějak vyhořele plácám v režimu "naučím se jen na cvika a udělám protokol a jdu spát v osm". Je teda pravda, že jsem do mého dosavadního studia fyziologie vrazila fakt hodiny a hodiny, ráno, odpoledne, večer, ani najíst jsem se pomalu nestihla. Původně jsem totiž chtěla jít na předtermín, jako největší celebrita. 18.12., měla jsem to úplně nalinkované, dokonce jsem si rozplánovala, kdy se budu jakou otázku učit - ale záhy jsem zjistila, že pro klid své duše si to asi všechno budu muset zopakovat ještě třeba třikrát. Takže jsem si raději dala termín na začátku ledna. Kamarádčina spolubydlící mě teda nedávno přesvědčovala, že se na fyziolu naučila za sedm dní (a na patmorfu dokonce za tři dny, s tím, že přes semestr na těch cvikách prakticky nic produktivního nedělala), ale takový madman asi nakonec nebudu - ačkoliv za to má dotyčná můj obdiv, protože mně by z toho asi cvaklo.

Musím se ale pochlubit, že jsem velmi spokojená s kruhem, do kterého jsem se na tento semestr zapsala. Jo, sice mám volný pátek a prakticky i pondělí a platím za to krví středou, kdy jsem ve škole od rána do osmi do večera - ale krom toho, že můžu už ve čtvrtek spát ve svojí milované posteli, tak jsem si v kruhu našla dvě kamarádky. Minulý kruh byl sice v pohodě, ale nemyslím si, že jsem tam poznala někoho, s kým bych si opravdu sedla? A tady jsem vytvořila jakousi svatou trojici, kterým budu z pracovních důvodů tady na blogu říkat třeba Fialka a Peluška. Vlastně jsme v průběhu podzimu utvořily čtveřici, protože si Peluška adoptovala fenku z útulku a upřímně  mi pokaždé zlepší den, když ji vidím. Jo, pro ty, co neví, můžeme si do školy vodit zvířata B) Abych ale dokončila myšlenku, Fialka a Peluška mi takzvaně zvýšily welfare. Každé ráno si můžu s někým upřímně popovídat o tom, jak se mám, mám tu někoho, s kým se můžu učit a obědvat a kdo za mnou přiběhne, aby mě pozdravil a naopak - já můžu za někým doběhnout a pozdravit ho a být ve svém živlu. Obě jsou strašně zajímavé, kreativní, úžasné, šikovné a spousta dalších hezkých věcí. Je to ten typ lidí, vedle kterých můžete sedět v tichosti a stejně to bude vibení, a stejně tak si můžete spolu utahovat z věcí a vyprávět příběhy a ukazovat výrobky. Mám je fakt moc ráda a jsem za ně hrozně vděčná, opravdu jsem si nakonec vybrala nejlepší možný kruh, jaký jsem mohla.

Každopádně, aby tento článek měl i nějaký přínos pro případné čtenáře z mojí školy.

Učte se na zápočet z etologie dřív, než den předem, jakože fakt. Já to totiž neudělala, protože zaprvé jsem si řekla, že budu veterinář behaviorista, dokonce jsem si přečetla nějakou zahraniční publikaci o feromonoterapii zvířat - tak přece mě nezkosí blbý zápočet; zadruhé, pročítala jsem si ty sesbírané otázky a jedna z nich byla například "co je to generalizovaná úzkost". Nad tím ani nemusím dvakrát přemýšlet, protože v tomto bodě jsem asi chodící tahák nebo nevím. 

No, a šli jsme psát test, a hádejte co, sice ještě nevím výsledek, ale tak na 80% ho nemám a dost určitě se u pročítání mých odpovědí cvičící hodně nahlas zasmála. Fakt, že jsem prošla anatomii i histolu a všechny průběžné zápočty z fyziologie, ale pohořela jsem na psychologii zvířátek, mi skutečně srazil hřebínek. Kdybych byla kohout, tak mě uklovou. (Aspoň něco si z té etologie pamatuju, možná).  
Tímto se loučím, a jdu se učit, pro změnu ekologii
Bé

Hodnotím plemena koní část 3.

Tady Bleska s dalším hodnocením plemen koní, protože mi to přijde jako vrchol zábavy a protože tím třeba nějakým záhadným způsobem vzdělám lidi o tom, jaká plemena existují.

1. Lusitano - 8/10

Není to úplně můj typ koně, nejsem taková princezna ani nemám pocit, že by Arwen byla postava, se kterou nějak extra souzním, abych na takovém koni jezdila, ale musím uznat, že barvy a hřívu mají hezké. I just think they're neat.

2. Americký curly - 8/10

Ok, tak dneska třeba nebudu taková negativní a kritická pí*a jako obvykle :D Curlyové mě vždy fascinovali, protože krom toho, že jsou barevní a kudrnatí, tak jsou ještě hypoalergenní (nějaký výzkum naznačuje, prý, že to je kvůli tomu, že jim v chlupech chybí jeden protein, který by tu reakci vyvolal, ale pokud vím, tak se to pak už nějak dál nezkoumalo).

3. Tennessee walking horse - 7/10

Bod jde dolů za ten název plemene, protože ačkoliv nejspíš nemám dyslexii, tak je pro mě bolest to napsat. Ačkoliv ráda tvrdím, že si mimochodníky nejedu, tak pokaždé, když nějakého vidím, tak jsem stejně jakože "uu ten je krásný". Ale samozřejmě to neznamená, že bych podporovala big lick, operace ocasů nebo podobné barbarské praktiky, které se týkají jejich chovu. Možná, že ani nechci podporovat chovy, ale to je příliš radikální myšlenka, kterou nejspíš nemůžu vyslovit. (opět zdravím všechny milovníky koní, kteří tvrdí, jak své zvíře mají rádi, ale pak békají, když je veřejnost proti koním na olympijských soutěžích, protože je to zkrátka nehumánní <3)

4. Normandský kob - 9/10

Ok, ten je zajímavý. A chonky. A roztomilý. Tomu dávám body. Víc mě nezajímá.

5. Falabella - 0/10

Prostě ne. Radši sekačku na trávu. Ne. Ani ty blbé puntíky jí v mých očích nepomohly, ne. To není validní zvíře prostě.

6. Saddlebred - 10/10

Asi budu nucena pozměnit své předchozí tvrzení, že si nejedu mimochodníky, protože s každým dalším to pokaždé vyvrátím. Dost možná si prostě jen nejedu ty soutěže okolo, nevím, přijdou mi prostě dementní a asi ani ne jako soutěže a prostě ugh. Taky jsem byla kdysi na tiktoku (už ho nemám, na to si moc cením své pozornosti, které už tak mám po málu) a byla jsem svědkem debaty, zda jsou některé z těchto soutěží rasistické, protože jezdkyně se tam převlékají za Arabky. Každopádně, tento koník je fakt krásný a kdybych žila v Am*rice, tak jsem první, kdo si ho pořídil.

7. Hafling - 5/10

Nemám z haflingy zkušenost, takže můžu jen dedukovat, že to prostě bude poník s poníkovským chováním a asi bych ho na jízdárně nechtěla, i když by mi výškově pasoval, fakt nevím. Dneska budu hodná, tak mu dám pět bodů.

8. PRE - 8/10

Nemám španělskou klávesnici (a andaluský kůň je prý nesprávný název), tak vám to dávám ve zkratce. Každopádně, je to takový lusitano, akorát že lusitano je z Temu a tento koník je ze Sheinu. Mně barokní plemena obvykle přijdou docela hezká a tento má fakt pěkný krk a tak. Tak vyfásne taky hezké hodnocení.

9. Shirský kůň - 4/10

Obrovský, ale také obrovsky nepraktický. Víte, co to musí být, to zvíře obstarat? Kolik sena sežere, kolik ovsa potřebuje, kolik vody? Jak by řekl můj milý, dvoumetrový kůň, při dnešní ekonomice, mr*á ti?

10. Rocky mountain horse - 10/10

Vy to nechápete, ale tohle je ta desítka mezi koňmi. Já jsem jimi posedlá. (Ano, opět mimochodník.) Hlavně protože jsem, jak jste již mohli poznat, marnivá husa, a ti koně mají hezkou barvu. Ale pozor, oni pro ta zbarvení mají speciální gen, protože se té barvě říká silver (potom je to silver black, silver bay, podle podkladového zbarvení, na ryzácích to bohužel není vidět).

11. Criollo - 11/10

Práce umění, příroda si vyhrála. Nebo teda, možná že člověk si jakože vyhrál, ale to je jedno. Strašně se mi líbí stavbou těla a barvou, přijde mi to jako takový jihoamerický padělek quartera. Teď si je prohlížím na pinterestu. A přemýšlím, že půjdu rovnou napsat mému zmiňovanému milému, jestli si pořídíme criolla. 

(jen tak mimochodem, na tohle se ho ptám pokaždé, když vidím nějaké zvíře a jsem si dost jistá, že až se budeme dívat na dokument o dinosaurech, zeptám se ho, jestli si nechce pořídit třeba stegosaura.)

12. Hannoverský kůň - 4/10

Totální tragédie. Aspoň v něčem jsem konzistentní, a to v tom, že nemám ráda teplokrevníky. Nic mi neprovedli, jen jsou zkrátka nudní, i kdyby měli deset tisíc barviček.

Úlovky z deníku 3 - Medvěd

 Tě péro, bambíno!

Jsme u třetího dílu těch největších, nejsmutnějších, nejvtipnějších a nejsilnějších slintů z mého deníku! V dnešní části se budeme zaobírat několika kapitolami v časovém rozmezí od května do srpna 2022. Hlavním tématem bude můj tehdejší poměr s osobou, o které budu z důvodů anonymity hovořit jako o "Medvědovi". Mezi kapitolami o něm je vložená ještě jedna kapitola o koncertu Aurory Aksnes (protože deník je veden chronologicky), rozhodla jsem se mu však věnovat samostatný článek, medvěd-free zónu pro mou milovanou Auroru. Nyní jdeme bručet!

 ~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~ 

„Teď si píšeme každý den a... Oh boi.“
- 27. 5. 2022

„Jenže ouha, jakmile mi někdo začne věnovat tolik pozornosti a má o mě upřímný zájem, celá má centrální nervová soustava se mi přesune do kundy. Obzvlášť pokud se jedná o kluka. Nevím, jestli to je ovlivněné biologií a mými reproduktivními orgány, nebo v tom má prsty heteronormativita, ve které jsem byla vychovávána. Každopádně bych byla radši, kdyby ty prsty byly jeho, ve mně.“
- 28. 5. 2022
Tohle ani nepotřebuje glosu, jen doprovodný pláč.

„Přitom bych svůj vztah vůči němu nepopsala jako romantický crush. Nemám motýlky v břiše, ale v kundě.“
- 28. 5. 2022
Feruška poprvé v životě byla nadržená z někoho, ke komu nemá žádné romantické city, a nedokáže to pochopit. xddd

„Je na tom něco strašně intimního, když Ti někdo zahraje a zazpívá, jen a jen pro Tebe. Je to pro mě zcela nové, ale taky zcela atraktivní.“
- 28. 5. 2022

„Těším se, až zjistím, jak velké jsou jeho ruce, až mě chytne pod krkem. A třeba má velké i něco jiného, hehe.“
- 28. 5. 2022
Tyhle horny zápisy mě vždy pobaví, obzvlášť když je čtu po hodně dlouhé době a už pro mě nejsou relevantní.

„Hrozně moc chci s ním píchat, ale obávám se jedné věci. Přece jen seks má pro mě velký význam. Co když se do něj díky tomu zamiluju? Nejsem teď připravená na jakoukoliv jinou romanci, než tu s Větvičkou. Jednak je to pro mě stále dost brzo po rozchodu a musím si v sobě ještě vyřešit hodně věcí,“
- 28. 5. 2022
Tohle zní jako basic věc, ale jsem ráda, že jsem to tehdy napsala. Dnes mi to dává přehled, jak moc jsem tehdy byla v těchto svých potřebách uvědomělá a zda jsem vlastně čekala outcome tohoto všeho.

„Haha, vše o strachu z intimity beru zpátky. Stačila jedna jediná poznámka na škrcení, abych mu o všem řekla. Líbí se mi a já jemu taky. Oba rádi budeme kamarádi s výhodami.“
- 29. 5. 2022
Wow, to bylo rychlé. 

 ~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~ 

[o tom, že se schylovalo k seksu, ale já odmítla, protože mi bylo úzko, a Medvěd s tím byl v pohodě]
„Moc si vážím toho, že reagoval takhle. To je něco úplně jiného, než Davidovy debilní poznámky, že jsem "necíťa" a co se se mnou děje, že nechci seks. Medvěd mi dokonce po odjezdu psal, že mi děkuje za otevřenost a za to, že jsem si řekla ne. Po tom, co ke konci vztahu dělal Davi, mi tolik respektu připadalo sci-fi.“
- 3. 6. 2022
Na tohle si moc dobře pamatuju. Byť tenhle románek ve finále nedopadl dobře, tohle byl pro mě moc důležitý moment. Po dlouhé době na mě nebyl vyvíjený žádný tlak kvůli seksu. Žádné přemlouvání, žádné ponižující poznámky, prostě okamžité pochopení a respekt. Přesně tohle jsem tehdy potřebovala - zažít si, jak to má správně vypadat, byť to bylo bare fucking minimum. Je to vtipný a zároveň neskutečně smutný, opustit borderline abusive vztah a potom padnout na zadek z borce, kterému sice leží laťka na zemi, ale alespoň ta laťka už není dva metry pod zemským povrchem, jako to bylo doposud.

„Bylo pro mě najednou zvláštní ležet v posteli s jiným mužem a pusinkovat se s ním.“
- 3. 6. 2022
Šest let vztahu je dlouhá doba, a je v pořádku, že to nějakou dobu zabere, než si člověk zvykne na všechny změny. Neboj se, Betynko z minulosti <3

„Taky se v jednu chvíli zasmál stejně jako *lví píčus*, což mě taky vyvedlo z míry. Asi se toho nikdy nezbavím.“
- 3. 6. 2022

„I když je už desátým dnem pride month, já prožívám intenzivní heteroseksuální období.“
- 10. 6. 2022
Oh, moc dobře si pamatuju, jak mě za to Furča mučila.

„Doufám, že nejsem v procesu zamilovávání se. Od našeho setkání totiž nejsem tolik nadržená, jako spíš toužící po intimitě, jakékoliv.“
- 10. 6. 2022
And that was the moment I knew I'm screwed.

„Naše přátelství je pro mě hodně uzdravující. Ale zároveň hodně návykové, až moc.“
- 10. 6. 2022

„Moc dobře vím, že bych si měla držet odstup, ale prostě to nejde. Vím, že se spálím, když se mi už teď tolik zapalují lýtka, ale o něj se spálím ráda. Jak jinak mám poznat, že jsem stále naživu?“
- 10. 6. 2022
To jsem byla já, Betynka z minulosti, která potřebovala vůči někomu chovat obsesi a zároveň strach, že o tu osobu přijde. Protože to bylo jediné, co znala, a proto jí to poskytovalo určitou formu útěchy, živilo ji to, pohánělo kupředu. Už takhle nikdy nechci žít.

„Zase se stanu žvýkačkou a přilepím se.“
- 10. 6. 2022

 ~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~ 

„Poslední dobou se cítím menší. Jako by se mi najednou zmenšil vesmír.“
- 14. 6. 2022

„Jako kdybych byla plně uvědomělá kytka, která cítí, že roste, a musí teď odhadovat a zjišťovat, kam vlastně roste, kterým směrem, aby se mohla případně připnout k plotu nebo se jinde naopak dorovnat. Jakmile totiž povyrostu o něco víc a budu nakřivo, už to spravit nepůjde, zatímco takhle v začátku jo, ale musí se to včas podchytit.“
- 14. 6. 2022

„Největší problém je, že jsem popínavá rostlina, ale nechci jí být. Příčí se mi to. Jenže ať se snažím jak chci, nedokážu to vlastní vůlí změnit.“
- 14. 6. 2022

„Nechci být na Medvědovi závislá. Vím, že to není parťák na furt a že je jen otázkou času, kdy se naše cesty zase rozejdou. Ale i tak cítím, že se na něj upínám, a strašně mě to frustruje.“
- 14. 6. 2022

„Aklimatizační šok po rozchodu, umocněný medvědím mazlením a enormním pérem.“
- 14. 6. 2022
To, jak často zmiňuju penis tohohle člověka, vlastně docela dost vypovídá o základu naší koexistence. Je to smutný.

 ~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

„Můj děložní čípek bude tohle přátelství s benefity nenávidět.“
- 19. 6. 2022

„Měla jsem v plánu mu říct o tom, jak moc jsem se na něj v poslední době upnula, aniž bych chtěla a že mě to sere. Doufala jsem, že se o tom nějak pobavíme, ale on mě utnul pobaveným smíchem, že to jsou moje pocity a tedy i moje problémy.“
- 19. 6. 2022
A to byl jeden z mnoha momentů, kdy jsem pochopila, že prcám červenou vlajku.

„Teď si jsem jistá, že se nezamiluji.“
- 19. 6. 2022

„Čím víc ho poznávám, tím víc jsem vzdálená. Ale na mazlení a píchání si ho ještě nechám.“
- 19. 6. 2022
Tady zním jako ta největší píča pod sluncem. Pravdou je, že ta druhá věta je dost nucená. V té době jsem se nedokázala smířit se svou demisexualitou, s tím, co pro mě vlastně sex a intimita znamená. Byla jsem ve fázi, kdy jsem intimitu vyžadovala, ale zároveň jsem odmítala jakoukoliv romanci. Problém je, že u mě jakožto demisexuálního člověka jdou tyhle dvě věci ruku v ruce, a zkrátka a dobře nedokážu mít intimitu bez romance. Nedokážu mít s někým přátelství s benefity bez citů. Tady jsem byla ve fázi, kdy jsem to o sobě zjišťovala, ale nechtěla jsem si to přiznat.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

„To mě uklidnilo. Věděla jsem totiž, že jsem udělala maksimum pro to, aby se to vyřešilo, a pokud nevyužil téhle dobré příležitosti si promluvit, je to jeho minus.“
- 6. 8. 2022
Tohle je docela důležité. Byl to jeden z momentů, kdy jsem se naučila se nevinit za divné chování jiných. Pokud cítím, že ten člověk má se mnou problém, vyzvu ho k tomu, abychom si o tom promluvili, a on toho nevyužije, v tom případě už to víc neřeším. Protože vytvořením prostoru pro komunikaci jsem udělala vše, co jsem mohla, a zbytek už není na mně.

„Ujistila jsem ho, že rozhodně nejsem naštvaná, možná jen trochu smutná. A že budu ok.
Ale oh boi, večer jsem byla šechno jen ne ok.“
- 6. 8. 2022

„Během celého toho měsíce se mi mnohokrát honilo hlavou, že bych to měla sama utnout. Tak proč jsem teď tak emocionální?“
- 6. 8. 2022

„Sotva spolu fungujeme jako kamarádi, natož abychom byli něco víc. Navíc jsem viděla mnoho jeho red flags. Nechtěla jsem s ním vztah. Tak proč se i přesto cítím takhle a oplakávám to? Oplakávám vůbec ztrátu intimity s ním, nebo ztrátu intimity jako takové?“
- 6. 8. 2022
Ouuu, this hits hard.

„Ať už jsem do něj byla zamilovaná nebo ne, racionálně si uvědomuji, že je tenhle "rozchod" pro mě dobrý, protože už se aspoň nebudu kvůli němu tolik trápit a čekat na něco, co nikdy nepřijde.“
- 6. 8. 2022

„Mám strach, že mám vůli gumového medvídka a že to všechno začne zase nanovo.“
- 6. 8. 2022
"Vůle gumového medvídka" zní jako něco, co by řekla Katastrofé. Nejsem si jistá, zda ji tu cituji, nebo ne, ale pokud ano, shoutout to Katastrofé artist.

„Navíc já nejsem žádná náhrada, žádná náplast po zlomeném srdci. Je mi jasné, že kdybychom byli spolu v posteli, nemyslel by na mě. On totiž na mě nemyslí vůbec.“
- 6. 8. 2022
More like >on totiž nemyslí vůbec<, sestro.

 [citace Větvičky] »Myslíš, že podvědomě hledáš náhradu za Davida? Dokážeš být vůbec sama?«
- 16. 8. 2022
[zvuky zranění v minecraftu]

„Intimita je droga a já jsem na odvykačce.“
- 16. 8. 2022

 ~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Pokud jste dočetli až sem a chcete víc spicy tvorby, mohu vás odkázat na články "Medvědí poezie" a "PPP", což jsou mé básničky právě o Medvědovi. V deníku je mám přepsané taky, ale v mém vymyšleném písmu. Proto místo toho přikládám jinou dvoustranu, úryvky z písniček od Aurory. Yeehaw!

Hodnotím plemena koní část 2.

 Tady Bleska. 

Já popravdě ani nevím, kolik bude mít tohle částí, ale chce se mi prokrastinovat, protože mě nebaví se učit fyziologii. Tady máte odkaz na první část. A upozornění, že mám všechny koně stejně ráda a žádným z nich neopovrhuji a je to jenom vtip (ale některé mám holt raději).

1. Irský tinker - 10/10

Abych nezačala tak černě jako minule, tak tohle je naprosto pop*či plemeno, a to nejen proto, že je Feruška chová na Howrse. Jsou strašně krásní, správně chonky, rostou jim vousy, mají zajímavé barvy když se genetika rozhodně být štědrá, a nemusí být ani tak vysocí, což je pro nás lidi co nemají ani metr šedesát docela důležité. Protože já se chci cítit důležitě, že řídím tažného koně, ale v momentu, kdy to zvíře měří v kohoutku víc jak já, tak to pro mě začíná být problém.

2. Německý jezdecký pony - 3/10

A nyní by mohl započít můj rant na holčičky z bohatých rodin co si koupí prvního koně a první sedlo a pak se k vám chovají jak k podkoním, protože vy ty peníze holt nemáte a musíte si to ježdění odpracovat. Ale svoji zahořklost si tu budu raději ventilovat až se odstěhuji ze Zlínského kraje, aby si to náhodou někdo nespojil se sebou. Každopádně - vypadá to jako malý teplokrevník, je to drahé, a v momentu, kdy vážíte víc, jak třicet kilo, je to sekačka na trávu.

3. Appaloosa - 11/10

Je to westernové plemeno, takže opět budu neobjektivně vychvalovat, duh. A je mi jedno, že má vidět bělmo a že má řídké žíně a tohle všechno, před narozením je vždycky jako kinder vajíčko (pokud vím, tak dodnes se dědičnost jejich zbarvení úplně neprozkoumala?) a je trippy. Miluju matku přírodu za to, co dokázala vyčarovat za barvičky. 

4. Knabstrupský kůň - 8/10

Jo, je to teplokrevník a ty úplně nemusím, nicméně - vypadá elegantně a má appaloosí zbarvení. Takže taková pastva pro oči takzvaně. Hlavně se mi jako malé líbil ten příběh o nich, že matka prvních knabstrupských koníků byla doslova vykoupená z jatek. To mě chytlo za srdíčko.

5. Hucul - -10/10

Ano, je to opravdu v záporných číslech, protože k tomuto zplozenci pekla se nehodlám dále vyjadřovat. To je reálně jediný kůň, co se mnou i po sedmi letech jezdectví prorazil plot. Ačkoliv koně fyzicky nejsou schopni být zlomyslní, protože na to mají příliš málo vyvinutý frontální lalok (zdravím průměrné milovníky koní, co seřežou zvíře za zvířecí chování, posílám otrávené pusinky a doufám, že jednou schytáte kopyto do žeber <3) - tak věřím, že jo, tito jsou tohoto chování prostě schopní.

6. Marwari - 9/10

Ah yes, baví mě dělat tuhle encyklopedii plemen koní. Zbožňuju tyto ušaté indické koníky, můj vnitřní hippík z nich má hroznou radost vždy, když je někde vidí vyfocené. Reálně mi je líto, že se nechovají v Česku - nebo o tom aspoň nevím. 

 

7. KWPN - 7/10

Na teplokrevníka je fakt krásný. To je reálně jediný teplokrevník, kterého bych třeba zvážila. Aji mrkev bych mu dala za to, jak je krásný. Nic víc k nim říct nemůžu, protože drezura mě nebaví a parkuru nefandím.

8. Trakénský kůň - 2/10

Bod za to, že je kůň. Druhý je nevím za co. Zase jim nechci křivdit, třeba jsou fajn a spolehliví a tak, ale mně prostě přijdou jenom jako basic bitches, co dobře skáčou.

9. Americký miniaturní kůň - 1/10

Když řekli "malé koníky ľúbí Boh", nepocítila jsem. Jo, jsou možná barevní a roztomilí, ale mají tunu zdravotních problémů a prostě nevím, ovce jsou třeba efektivnější ve spásání trávy. A taky se většinu času tváří jako viktoriánské dítě umírající na černý kašel.

10. Lipicán - 6/10

Jo, tomuto výrazně pomohlo že je správně nabúchaný. Kdybych byla princezna, tak bych ho třeba brala. Nic moc mi neříká, ale jistě si zaslouží lásku.

Úlovky z deníku 2 - Bouře

Tě péro, bambíno!

Jak jsem již slíbila, je zde pokračování mých úlovků z deníků, které si vedu. Tentokrát jsem čerpala stále z prvního deníku, od konce března 2022 až do půlky dubna 2022. Je to sice relativně krátký časový interval, nicméně se v něm stalo hodně. Rozchod, úleva, znovuobjevení libida (kvůli jehož nedostatku jsem se původně rozešla, mimo jiné důvody) a úžasný pocit svobody. Zpočátku to bude dost bitter, ale nelekejte se, ono se to zlepší <33

→odkaz na první část←

 ~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

 „Včera v jednu ráno jsem se rozešla s Dávidem. Ukončila jsem tak vztah, který trval přes šest let, od 8. 10. 2015.“
- 29. 3. 2022
Yeeehaw!

„Už jednou se chtěl rozejít na konci roku 2019 a minulý rok v červenci znova. Bylo na čase se vzdálit, aby to tolik nebolelo, až to udělá potřetí (a naposled).“
- 29. 3. 2022

[citace Davida] »A řeknu to předem, prosím neříkej, že to je má vina, protože pak tady budeme ping pongovat celý večer.«        xddd
- 29. 3. 2022

„Vysvětlila jsem mu, že se prostě cítím už pár měsíců asexuálně a že tedy nebudu dělat nic, s čím se necítím dobře. Posílání nahých fotek je pro mě intimní věc. Nemohu je posílat, když se na to necítím. On na to: »Nemůžeš nebo nechceš? Ok, chápu tě, ale pochop i ty mě že tvé neustálé odmítání není nic příjemného.«“
- 29. 3. 2022
Představ si guilt-trippovat svou holku, že ti neposílá nudes a že se kvůli tomu cítíš špatně.

[o mé asexualitě] „Na to mě osočil, že se tedy nesnažím pro to nic udělat. Ptala jsem se, co s tím jako mohu dělat. Prý neví. Moje slova, že to je přirozené mít ace období a že s tím nic neudělám, ignoroval.
On: »Není nic nebo nechce se ti to řešit?«
Já: »A jak to mám podle tebe řešit?«
On: »Nevím ok, whatever, dořešíme jindy. Jak teda vidíš to stěhování? Talk to me nice.«
Ne, nedořešíme. Obviňuješ mě z toho, že se nesnažím být sexuálně aktivní pro tvoje potřeby.
On: »Hledej řešení a ne výmluvy proč něco nejde.«“
- 29. 3. 2022
Tohle snad ani nemusím glosovat, jak velkej je to shitfest.

„A vlastně se to tím všechno vyřešilo, protože mě svým chováním ujistil, že rozchod je nyní jediné správné řešení. Nechci vztah, který funguje jen na tom, že posílám nudes a roztahuju nohy. Tečka.“
- 29. 3. 2022
Slay, queen <33

[citace Davida] »Tohle ale zní jakože chceš dobrého kamaráda než partnera pro život.«
- 29. 3. 2022
Kámo, jestli můj partner není zároveň mým nejlepším kamarádem, je to vůbec můj partner???

„Stále ho chci ve svém životě, jen už ne v hlavní roli. Je na čase, abych se jí chopila já.“
- 29. 3. 2022
Neboj, drahá, to Tě přejde a nakonec spolu utnete kontakt úplně </3

 ~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

„Ulevilo se mi.“
- 1. 4. 2022

„Když si nejsem jistá, kdy ještě stojím na své zahradě a kdy už jsem na cizím pozemku, radši moc nechodím a držím se na místě. Respektuji své sousedy. Holt musím počkat, než se postaví plot. Snad ho se sousedem postavíme společně, přece jen sám se nepostaví. A sama ho stavět nehodlám, když je to pro nás oba. I soused musí vědět, na čí trávník sere jeho pes.“
- 14. 4. 2022
Betynka o nastavování hranic.

„Miluji ten pocit, že si mohu se sebou dělat co chci.“
- 14. 4. 2022

„Konečně mohu milovat jak chci.“
- 14. 4. 2022

„Jsem svobodná, šťastná, zamilovaná, a taky strašně nadržená.“
- 14. 4. 2022

„Trochu se cítím provinile, že mi křičí vulva tak brzo po rozchodu...“
- 18. 4. 2022
Neciť se provinile, drahá, to je prostě tím, že už jsi nevnímala sex jako svou povinnost <3

 ~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Tady to utnu, protože následující zápis je z konce května, kdy se v mém životě otevřela nová minikapitola jménem Medvěd. Stay tuned for more!~ 

 

Hodnotím plemena koní část 1.

 Tady Bleska.

Budu hodnotit plemena koní. Je to moje oblíbená kratochvíle. Prosím všechny lidi, kterým třeba ještě nebylo deset a vezmou si to osobně, už jenom protože jejich milovaný školní koníček je třeba moravský teplokrevník - já miluju koně celým srdcem, tohle je nadsázka, každé zvíře je jedinečné a úžasné. Pokud teda není moravský teplokrevník. Berte to jen jako vtip <3 Každý koník si zaslouží spoustu lásky.

1. Anglický plnokrevník - 2/10

Tohle zvíře je naprostý psychopat. Reálně nesouhlasím s tím, aby se chovali dál, protože ti koně jsou jako na pervitinu, ale žádný nemají. Ty dva body jsou za to, že občas mají nějaké zajímavé genetické barevné variace (dominant white) a že je to taková živá formule.

2. Arab - 1/10

Zaprvé. Foukne na něj vítr a umře. Zadruhé, jeho rodiče jsou bratranci. Zatřetí, bojí se sám sebe. Začtvrté, je prostě na rovno ošklivý. Nevím, prostě mě netáhnou plnokrevníci. Jo, a taky má jiný počet bederních obratlů, než normální koně, což je další informace z anatomie kterou musím nosit v palici a to mě bytostně s*re.

3. Quarter horse - 1000/10

V mých očích naprosto dokonalý kůň, správně chonky, správně osvalený, pro mě většinou tak akorát vysoký. Quarteři mají hrozně moc tvarových a barevných variací, dalo by se z jejich hřbetu střílet z kulometu a stejně to budou mít úplně v paži. Reálně bych za takové zvíře prodala ledvinu. Možná ze mě taky mluví moje komplexy z toho, že mám malý zadek, tak si to chci kompenzovat koněm, který má v plemenném standartu velkou pr*el.

4. Shetland - 1/10

Čisté zlo. Víte, proč jsou tak dlouhověcí? Protože je Satan nechce zpátky.

5. American paint horse - 1000/10

Další perfektní kůň. Kůň mého srdce je paint horse. Miluju je. Strakáčci. S dobrou povahou. Pro jednoho každého z nich bych se zabila, klidně bych skočila do hluboké vody, a to mám fobii z vody a když jsme byli u moře, tak jsem doslova stála na místě u břehu a klepala se. 

6. Shagya arab - 0/10
Arab z aliexpressu. Ne, ani to, že je to bílý koníček mu nepomůže.

7. Akhal-teke - 10/10
Překvapuje mě samotnou, že to říkám, ale to plemeno je úžasné. Vypadají, že právě vylezli z Berghainu. Jako být Grimes, tak si takového koně strčím do klipu. Vrchol designu.

8. Morgan - 11/10
Abych taky pořád nebyla jen kritická. Morgani se mi líbili vždycky. Mám strašně ráda jejich barevné možnosti a stavbu těla, jsou elegantní ale pořád mají v sobě takovou zvláštní chonkovitost. A mají krásné hlavy. Klasicky si moc mimochodníky a podobně nejedu, ale morgani jsou fakt zajímaví. 

9. Moravský teplokrevník - 1/10

Bod za to, že je z Moravy. Dala bych i bod za to, že je to kůň, ale bohužel mě existence tohoto plemene ničí na tolik, že jim ho prostě neuznám. Ze Slovácka stejně není pokud vím, takže mě to netrápí.

10. Fríský kůň - 3/10

Jo, jsou pěkní a vypadají emo, ale jejich rodokmen opsal kruh, takže vyexpirují tak za týden. A protože I aM nOt LiKe OtHeR gIrLs I'm probably just autistic tak jsem nikdy moc nepochopila tu obsesi jimi. 

Plot twist

 Ola, tady opět Bleska.

Zde je slíbený plot twist z minulého článku. Jakoby veterina už nezpůsobila sama o sobě pořádný obrat, tak se k tomu připojilo ještě tohle. Předpokládám, že těch pár lidí, co čte tento článek, mě nějakým způsobem zná - nejspíš z mého blogískového působení když jsem měla dvanáct nebo tak. Nebo když jsem malovala koníčky na DeviantArt. No, každopádně většina mě má asi zafixovanou jako člověka, který miluje zvířata, což je stále pravda a nadále bude. A jako lesbu.

A tady je příběh o tom, jak vám Bleska zheteráčila.

V nějakém bodě mého života jsem si začala uvědomovat (family friendly verze je ta, že jsem nad tím meditovala, kdo mě zná víc, tak ví, že family friendly verze mého sebeobjevování se prostě neexistuje), že se mi možná líbí nějaká úzká množina mužů. Zpravidla teda elfové a Na'vi. Obecně mi došlo, že to, jak vnímám muže, je úplně odlišné od toho, jak vnímám ženy - co si budem, ženy jsou atraktivní snad vždy. Už jsem i slyšela jednoho gaye říct, že je mu líto, že není hetero. Takže tolik k tomu. U mužů ale to, že jsou nějak přitažliví, většinou vidím po tom, co na ně mám nějakou výraznou emoční vazbu, a předtím jsou mi volní. A i tak jsem se nikdy do žádného nezamilovala, jen jsem byla schopná usoudit "jo, můj kamarád je asi celkem pěkný, dneska mu to sluší". Ale tady jsem skončila. Protože aby mě člověk fakt pořádně přitahoval a abych si ho pustila blíž k tělu, na to ho musím milovat. Takže takový začarovaný kruh.

Jednou mě teda napadlo, to bylo někdy v zimě zhruba, že si na tinderu otevřu možnost swipování u mužů. Bylo to i z části proto, že se mnou pár typeček předtím zametlo podlahu takovým způsobem, že jsem si řekla, že to možná zkusím naopak a vylezu ze své ulity, že to třeba bude i lepší. Tldr; nebylo. Většina konverzací pohořela už ze začátku, protože já jsem emocionální křehká srnečka disney princezna lesní víla - lidi, co mi rovnou psali, jak by si mě odnesli do postele, mě tím od sebe nadobro odpudili. Párkrát jsem vedla i zajímavý rozhovor, ale stejně to nikam nevedlo, a většinou se z toho nakonec vyklubal nějaký red flag, přes který nejel vlak. Například, že dotyčnému vadilo, že mám mužské kamarády - těch mám spoustu celý život. Nikdy mezi námi k ničemu nedošlo, tak jako nikdy k ničemu nedošlo s mými ženskými kamarádkami. No, a pak jsem to teda nechala být s tím, že na to kašlu. Jeden z těch borců, se kterým jsem prohodila pár slov, mě však nějakou dobu uháněl. A protože vypadal jak Aragorn, tak jsem si řekla, že s ním nakonec teda půjdu na čaj.

Tady byl háček - to rande nebylo špatné. Došla jsem tam po cvikách z piteven, v den, kdy jsem měla na sedm, takže jsem vstávala 5:30 a opravdu jsem neměla čas ani dýchat, natož se nějak upravit a namalovat. Ale Aragorn byl ze mě nadšený? Docela pěkně jsme si povídali. Splňoval všechny ty pomyslné boxíky, které bych u partnera chtěla mít odfajfkované. Jakože je třeba feminista, aspoň trochu se vyhýbá masu, má rád umění, nepije a podobné vílí koniny. Šli jsme pak ven ještě jednou. A teď opravdu nevím, jestli to bylo tím, že se na mě Arathornův syn v mezičase prostě vysral, nebo jestli jsem z něj podvědomě cítila, že pro mě není vhodný - ale večer jsem pak došla na byt a řekla svému spolubydlícímu, že jsem fakt nakonec asi lesba nebo nevím. Ale že prostě i když ten člověk je hrozně příjemný, tak já měla asi reálně větší chemii se svačinou po přednášce. Že k Aragornovi necítím vůbec nic, ani to, že bychom měli být kamarádi. Taky si teď úplně nevzpomenu, co mi na to spolubydla tehdy řekl, nebo spíš, jak to přesně formuloval - ale bylo to něco na způsob, že v momentu, kdy to bude ten správný člověk, který má stejnou hloubku jako já, tak bude vlastně úplně jedno, jestli splňuje všechny odrážky nebo ne. Tak jsem mu poděkovala za uklidnění a šla jsem si dál hledět svého.

Nějakou dobu jsem teda existovala opět v mém šneččím domečku.

A pak jsem jednou v pátek dojela z Brna domů a šla navštívit kamaráda, u kterého se chlastalo. A byl tam ještě jeden kamarád, kterého jsem předtím nějakou dobu neviděla, interagovali jsme spolu jenom na akcích a mimo to nic. Ten kamarád se mě toho večera jakožto zvěromedika zeptal, jestli jsou koně fakt tak vadná zvířata, nebo ne. A ve mně něco snaplo. (Můžu mluvit o zvířatech? O mojí největší hyperfixaci? Kámo, já můžu mluvit o KONÍCH???!!!) Ta duha nad hlavou zhasla, najednou jsem se viděla v závoji u oltáře a pak u plotny s třema dětma, co mě tahají za zástěru. To je nadsázka, až tak delulu nejsem. Ale jo, stačilo mi, že si se mnou povídal, a něco hluboko ve mně se probudilo. A ano, je naprosto nádherný a celá jeho duše je nádherná a je vysoký a vtipný a chytrý a všechno okolo, ale mně si získal tímto.

Hned jak jsem v pondělí na bytě spatřila moji milovanou drahou kamarádku, tak jsem na ni vysypala ty hrozné noviny, které jsem nikomu jinému tehdy ani neřekla. Tak vyhuškaná jsem z toho byla. 

I have a crush. On a MAN.

Zkušená kamarádka mě uklidnila, že je to určitě takový ten týdenní crushík, horn storm, řekněme, a že se to prostě přežene a že bude pokoj, ať nějakou dobu počkám. Že to bude lepší. Ne, nebylo, mé pocity jen zesílily a cloumalo to se mnou tak moc, že jsem myslela, že mi je zas patnáct. Protože takto se mnou ještě nikdo nezamával ani v těch patnácti. Takže kamarádka usoudila že jsem pěkně v pí*i že bych měla mého chábra zkusit sbalit, pokud tomu bude otevřený. 

A pak začal poměrně komický příběh, kdy jsme se s R navzájem oťukávali a balili, ale ani jeden z nás neměl dojem, že by po něm ten druhý jel (nebo jako měl, ale žili jsme oba s pocitem, že to není moc pravděpodobné). Takže já jsem se ho ptala, co by byl třeba za kytku a jaký je jeho oblíbený dinosaurus ano jsem neurodivergentní jak jsi to poznal a on se mě ptal na moje oblíbené číslo a barvu a oba jsme to asi brali jako běžný druh rozhovoru co spolu lidi vedou. Reálně jsem si v nějakém bodě začínala říkat, že ok, tak z toho teda asi nic nebude, ale aspoň mám nového, fakt dobrého kamaráda. 

Ne, má to happy end. V dubnu to dopadlo tak, že jsme se domluvili na venek, a ten venek byl na louce u lesa, a bylo to asi nejkrásnější rande, co jsem kdy zažila (ale měla jsem strašně debilní boty, takže mě pak skoro týden otravovaly puchýře). Dali jsme se dohromady ještě ten den a bylo to strašně pěkné a strašně přeslazené a strašně kytičkové a přesně takto jsme i zůstali a úspěšně zvyšujeme glykémii všem našim kamarádům. Vyprávění jsem pochopitelně musela osekat o všechno drama okolo a všechny osobní věcíky, které nepatří na internety, ale byla to docela jízda, bez uzdečky a bez třmenů na rezavé pološílené kobyle co není obsednutá a bojí se vlastního stínu a uši nosí zásadně přilepené k hlavě. Ale já jsem docela schopný jezdec, takže jsem v tomto stavu zajela těžkou drezurní úlohu. Jo, ta kobyla je arabský kůň. Nebo anglický plnokrevník nebo moravský teplokrevník nebo podobný psychopat. To samozřejmě vůbec není útok na majitele těchto majestátních zvířat, já jen nechápu proč si domů pořizovat sociopata, když vám už jeden nejspíš velí v práci, ale o tom budu mluvit jindy pokud mě za to mezitím neudupou desetiletí milovníci arabských koní.

Každopádně, tohle je příběh o tom, jak se ze mě oficiálně stal bisexuál/?pansexuál? 

Jediné, co mě na tom mrzí, je že přijdu o hezké barvičky lesbické vlajky, to mě fakt bolí u srdíčka. Doufám, že někdo v následujícím desetiletí vymyslí zelenou bi vlajku.