Všechno je špatně

 Nazdar.

Víte jak jsme říkaly, že blog bude tak nějak na všechno?

Prima.

Tentokrát to bude třeba void do kterého se potřebuji vykřičet.    

***

Jsem v druhém ročníku na vejšce a chtěla jsem letos vyjet v zimním semestru na Erasmus. Druhák se mi zdál jako nejlepší volba, protože se ještě nestátnicuje a nepíše bakalářka a tak vůbec je na to největší klid.

Haha.

Klid.

Jasně.

Od začátku - a myslím tím doslova od začátku - se kazilo co mohlo. A furt se kazí.

Nejdřív jsem prospala přihlašovací lhůtu. Tedy takhle. Ne úplně. Přihlášku jsem podala ještě před deadlinem naší školy. Ježe jsem si jaksi nevšimla, že každá fakulta má svůj vlastní deadline a ten daný školou je vlastně jen orientační pro jednotlivé fakulty. To mohlo vést k tomu, že bych se neúčastnila vůbec, ale naše fakultní koordinátorka Erasmu je anděl a vedlo to jen k tomu, že jsem se nakonec hlásila Německa místo vysněného Irska, protože už nebyla volná místa.

Potřebovala jsem eurový účet kvůli stipendiu. Ten mám u jedné banky o které se dozvídám, že ji naše škola nebere. I zakládám nový jinde. Tím si jinde zakládám i účet v korunách. Tato informace bude relevantní později.

Pak, jak jste si určitě všichni všimli, přišel Virus™. Nikdo nevěděl jaký to bude mít vliv na studenty Erasmu a to nám taky několikrát z té školy kam mám jet napsali. Plus já celé léto prokrastinovala papírování, protože to z duše nenávidím. Není pro mě nic víc stresujícího, než vyplňování formulářů. Pořád se bojím, že něco vyplním špatně.

Nicméně nakonec jsem se k tomu - v půlce září - dokopala. Všichni mi všechno podepsali a bylo to ok. Dokonce jsem i ještě dostala pokoj na koleji za dobrou cenu. Měli mi poslat mailem smlouvu, tu jsem si měla vytisknout, podepsat, poslat mailem zpátky, protože je to narychlo a pak ještě poslat poštou. Potom ji podepíšou oni a pošlou mi ji poštou zase zpátky. Už se čekalo jen na jeden oficiální dopis od školy v Německu. A ten nešel a nešel. Potřebovala jsem ho  poněkud nutně - kolej mi bez něj moc nechtěla zaslat smlouvu a škola nemohla udělit stipendium.

Mezitím se v Česku začínala zhoršovat situace. Zpanikařila jsem. Už už jsem viděla jak mi zavřou hranice. Domluvila jsem se s tetou, že přijedu k ní o něco dřív a na kolej pojedu až od ní, jen ať už jsem v tom Německu.

Blížil se odjezd a dopis furt nikde. Naštěstí jsem zjistila proč. Protože jsem si nepřečetla, že přihláška u naší školy nestačí. Že je třeba přihlásit se ke studiu i v systému té školy v Německu. Nuže dobrá, vyplňuji přihlášku a píšu na kolej, že ten dopis pošlu co nejdřív, ale že za chvíli odjíždím a jestli by mi ji plsky plsky nemohli poslat i tak a že dopis dodám jakmile ho dostanu.

Ticho po pěšině.

Dopis přišel. Obratem mailem posílám koleji. A naší škole.

Od koleje stále ticho. Škola mi sděluje, že připravuje dokumenty k podpisu a pak bude stipendium. Za 24 hodin odjíždím. Do té doby prý nebudou. Sepisuju s tátou plnou moc na to papírování a volám na kolej. 

Zjišťuji, že ta ženská, co to má na starost je už pátým dnem nemocná a nikdo jiný to prej dělat nemůže. Zítra se vrací do práce, prý to pošlou hned v 9. Skřípu zubama a modlím se ať to fakt pošlou, neb potřebuju v 11 odjíždět. 

Budiž. Poslali. Fofrem dobaluju, narychlo vyplňuju, scanuju a posílám zpátky smlouvu a se zpožděním razím. Veze mě táta.

U Plzně dostávám e-mail. Dokumenty pro stipendium jsou připravené k podpisu. Začínám se hystericky smát.

Jsem v Německu. Posílám smlouvu poštou spolu s dopisem ve kterém stojí adresa v Německu kam mají podepsanou smlouvu poslat - protože v Česku mi bude na nic. Nastává den přesunu na kolej. Otevírám stránky školy. Výuka se posouvá o měsíc. Tato informace je z konce srpna ale nepřišla samostatně mailem a opravdu mě nenapadlo to hlídat. Ruším a přesouvám termín stěhování. K čemu tam měsíc sedět sama, když můžu být s rodinou.

Smlouva s kolejí nepřichází. Ale času je dost.

Blíží se den kdy mi mají strhnout peníze za kolej. S hrůzou si uvědomuju, že jsem jim ve spěchu napsala číslo svého účtu v korunách místo v eurech. Korunový účet zeje prázdnotou. Posílám e-mail se správným číslem. Jsem informována, že platbu mám tedy provést já a oni to budou strhávat od příště. V aplikaci banky se mi nedaří provést platbu. Provádím ji tedy večer z počítače. Smlouva nepřichází. Nepřišla ani do Česka. Telefonní linka je permanentně obsazená.

Čas běží. Zjišťuju, že jsem si zapomněla doma platební kartu k eurovému účtu. Nevím kde je, nechci aby mi naši šmejdili v pokoji, objednávám si novou. Jsem informována, že nejdřív musím přesunout své konto do Německa, když si objednávám kartu do Německa. A že to nepůjde dřív než za týden. 

Ozývám se tedy za týden. Najednou to jde hned. Objednávám kartu expresem, protože nevím jak bude chodit pošta na kolej a mám za pár dní jet. O přibližně čtyři dny později - v sobotu - kontroluju tracking. Karta prý došla ale nikdo nebyl doma tak ji hodili do balíčkárny. Adresa konkrétní balíčkárny prý stojí na papírku který vhodili do schránky. Ve schránce žádný papírek není. V okruhu do kilometru a půl od bytu se nachází čtyři balíčkárny. Dříve než v pondělí se nikam nedovolám. Smlouva nepřichází. Za tři dny se mám stěhovat na kolej. Je mi do breku.

Modlím se aby aspoň studium samo proběhlo hladce, když už ne ten půlrok co k němu vedl. Dám vám vědět...

Jess

Důvody, proč milovat krávy

Cs tady Sonic

Všimla jsem si, že strašně moc zvířat je hrozně podceňovaných. Třeba takovým ptakopyskům se vůbec nedostane stejné množství lásky jako vlkům. Když někomu řeknu že existuje zvířátko jménem kynkažu, tak ani neví o co jde.

A jedno z takových podceňovaných zvířat jsou krávy. Většina lidí, co se nepohybuje ve veganských kruzích, bere krávy jako hloupá páchnoucí stvoření.

A já jsem tu samozřejmě od toho, abych to vyvrátila a zničila vám dětství 😎 takže tady máte výčet bodů proč jsou krávy perfektní:

1. Inteligence, empatie a vůbec, krávy jsou charaktery. V jejich stádech vznikají vztahy složité skoro jako v mexických telenovelách. Ta se kamarádí s tou, další zase hlídá telata, když se jedna cítí smutná, tak ostatní smutní s ní. Jo a taky se mezi sebou občas nesnášejí. Krom toho si taková kráva pamatuje až šedesát dalších členů stáda. Jo, a když se dělaly výzkumy, tak přišli na to, že nejen že tato zvířata dokážou vyřešit problémy v podobě otevírání branek a podobně, ale když jim to docvakne, tak jsou z toho nadšené. To je přece strašně pure.

2. Plemena. Strašně moc plemen. Každý si tu najde favorita ne že ne. Česká červinka, která je celá zrzavá ale má růžový čumák? Fjäll, co vypadá jak appaloosa? Naprosto dokonalý texas longhorn? Maličký dexter? 

Krávy přicházejí ve všech barvách a tvarech. Jo a nesmíme zapomenout na zebu, s hrby, třeba brahmanky jsou nádherné. 

3. Však jsou to vlastně takové přerostlé kočky, co žerou seno. Change my mind. Kdo se někdy nemazlil s turem domácím, jako by nežil. To říkám jen protože mám to privilegium pomáhat na azylové farmě, jinak bych tu brečela, že jsem si nikdy nehladila vola.

4. Vykonaly a pořád vykonávají obrovskou a často bohužel velice nepříjemnou službu lidstvu a zaslouží si, aby se více bojovalo minimálně za jejich welfare. Vždy se dá udělat víc, i kdyby mělo jít o blbé drbátko do výběhu. Nebo výběh samotný. Nechci zabrušovat do depresivních detailů, abych neměla mental breakdown a nemusela z nich zase vybrušovat, ale určitě by bylo hezké si tohle uvědomit ❤️

5. Apparently existuje aesthetic co se jmenuje cowcore a upřímně mi to otevírá srdeční čakru a čistí auru. Takže doporučuji 👌

To by bylo asi všechno. Zatím. Jedna z věcí, kterou ode mě můžete krom 420 určitě čekat, je animal appreciation time. Když už jsme u toho, vygooglete si turaka, ten pták je perfektní. 

Pár slov o důležitosti potratů

 Tuto esej jsem napsala někdy minulý rok v rámci hodin českého jazyka. Snažila jsem se vše vysvětlit jasně a zároveň zachovat "laickou" úroveň, protože paní profesorka, které se tento výtvor dostal do rukou, je křesťanka, a já měla obavy, aby mě za něco takového neoběsila na růženci.  -Bety

***

Pro někoho možná naděje v lepší zítřky, pro někoho trest do konce života. 15. května 2019 byl v Alabamě podepsán zákon, jenž ve státě na jihovýchodě USA zakazuje uskutečnit potraty, a to i bez ohledu na to, zda těhotenství vzešlo ze znásilnění či z incestu. Jedinou výjimkou je pouze stav ohrožující život matky. Důvod? Dle obhájců je právo na život nenarozeného dítěte nadřazeno všem ostatním právům a každý život je cenným, posvátným darem od Boha (aspoň tak uvádí alabamská guvernérka Kay Iveyová, jež zákon podepsala).

Je tedy evidentní, že tento zákon vychází především z křesťanského přesvědčení - koneckonců, je tomu tak u mnoha jiných zákonů a pravidel. Osobně nic proti křesťanství ani jakémukoliv jinému náboženství nemám, naopak si myslím, že jsou zapotřebí. Každý člověk by měl v něco věřit, ať už v sebe, v Boha, nebo třeba v Poseidóna, když je libo. Co mi ale nepřipadá v pořádku, je kvůli náboženství omezovat a v mnohých případech i doslova ničit životy ostatních. Pojďme si postupně projít všechny důvody, proč je tento zákon jeden z nejhorších nápadů, jaké kdy vzešly z politických řad (a že jich není málo).

21. století nám dává neuvěřitelné množství nových možností. Všem se nám dostává kvalitního vzdělání, a narozdíl od našich předků máme v mnohých ohledech svobodu volby. Můžeme se svobodně rozhodnout, jak chceme pracovat, kde chceme bydlet, nebo s kým chceme strávit zbytek života. Nikdo, naprosto nikdo nemá právo o těchto věcech rozhodovat za nás. V Americe, ale i zde v Evropě, platí rovnoprávnost mezi pohlavími. Ať už jste žena, nebo muž, běloch, nebo černoch, heterosexuál, nebo gay, všichni jsme si rovni a naše slovo má stejnou sílu, stejnou váhu. Zní vám to jako perfektní harmonie, ideální svět? Co když vám ale povím, že tento systém má jednu malou chybičku? Jednu docela velkou chybičku, vlastně celkem enormní chybu? Se zavedením nového zákona přichází alabamské ženy o právo rozhodovat o svém vlastním těle. Pokud je ženě odmítnuta jakákoliv lékařská péče, ať už vytržení zubu, operace slepého střeva, nebo snad interrupce, automaticky tím žena ztrácí kontrolu nad svým tělem, protože rozhodnutí za ni učinil někdo jiný.

Možná se teď pobuřujete nad tím, že jsem malé embryo přirovnala k zubu a ke slepému střevu. Vlastně se vám ani nedivím, ale ve finále, když se podíváte na fotografie šestitýdenního embrya, které měří 2-4 milimetry, je o něm vcelku těžké smýšlet jako o živé bytosti. Proč zrovna šestitýdenního? Protože miniinterrupce se provádí do šestého týdne, kdy žena již ví, že je gravidní, a kdy se může rozhodnout, zda dítě chce, či nikoliv. Potraty od šestého týdne se dělají pouze pokud dojde k vážným zdravotním komplikacím. Rozhodně to nefunguje tak, že by se žena v sedmnáctém týdnu těhotenství rozhodla, že dítě vlastně nechce, že půjde na potrat a radši si koupí štěňátko.

Ačkoliv je náš svět na vysoké úrovni, a v rámci možností zde vládne mír, nikdo nám nemůže zaručit 100% bezpečí, a ženám už vůbec ne. V USA každý rok narostou čísla obětí, u kterých došlo k sexuálnímu obtěžování či znásilnění, průměrně o 300 tisíc lidí, a to počítáme pouze případy ohlášené policii! Ve skutečnosti jich je mnohem více, protože ne každý dostane odvahu požádat o pomoc. Považte, kolik lidí si projde traumatem, kolik let se s tím musí vypořádávat, mnohdy až do konce života. Je pro vás tato představa hrozná? Může být ještě horší. Představte si, že žena v důsledku znásilnění otěhotní. Představte si, že pod srdcem nosí výsledek strašlivého aktu, na který do konce života nezapomene. Představte si, že až se dítě narodí, navždy jí bude připomínat onen osudný den, kdy bylo počato. Myslíte si, že takové dítě by mělo se svou matkou pevné pouto, a celý život by od ní přijímalo nehynoucí lásku, jakou přijímají jiné děti od svých rodičů? Myslíte si, že tato žena by dokázala opět žít svým spořádaným životem, jako předtím? To těžko.

Dalším závažným důvodem, proč jít na potrat, může být zjištění, že dítě se s vysokou pravděpodobností narodí postižené. Mnohdy se ani nemusí jednat o život ohrožující postižení, přesto však může rapidně ztížit život jak samotnému dítěti, tak rodičům. Mám na mysli především případy Downova syndromu, Turnerova syndromu, ale i těžký autismus nebo retardaci. Mnohdy mohou být postižené děti v takovém stavu, že si ani neuvědomují vlastní bytí, vlastní existenci. A pokud toho přece jen schopny jsou, trpí celý svůj život, protože nikdy nemůže být plnohodnotný a protože jsou až do své smrti plně odkázány na rodiče. Matky, které se z těchto důvodů rozhodly pro potrat, jsou často považované za zbabělé a sobecké. Jenže nalijme si trochu čistého vína - jak se musí cítit milující matka, když ví, že její dítě nemá budoucnost a celý život bude odkázáno na péči ostatních? A jak se musí cítit samotné dítě?

Možná by mnozí mohli namítnout, že ať už je odůvodnění interrupce jakékoliv, vždy existuje i jiná cesta, a to dětské domovy. Takoví lidé si ale neuvědomují, že po celém světě je v dětských domovech 140 milionů dětí! To je neuvěřitelné číslo. A bohužel, jen vcelku malé procento dětí se z nich dostane. Adopce dítěte je totiž nesmírně zdlouhavý a komplikovaný proces, který může zabrat i desítky let. Děti mnohdy zůstanou v takovýchto ústavech až do dovršení dospělosti. Jen s obtížemi si můžeme představovat, jaké to pro ně je, vyrůstat bez rodičovské lásky, bez opravdového domova a rodiny, u které by našly svoje zázemí.

Vím, že celé toto téma je vážné a nešťastné, zároveň mi ale připadá velmi důležité o něm mluvit. Nejde tu jen tak o ledajaký zákon, ale o lidskou svobodu a životy. Lidé mohou považovat interrupci za vraždu a genocidu, už ovšem nehledí na konkrétní případy, které k ní ženu donutí. Život je jedinečný a neuvěřitelně kouzelný. Jakou má ale cenu, když jeho “nositel” pouze trpí? Proč přivádět na svět nového člověka, když víme, že se bude trápit až do své smrti? Nebyla by to od nás krutost? 

Všechny ženy by měly mít právo rozhodovat jak o svém těle a životě, tak i o tom, zda přivedou svého potomka na svět, či nikoliv. Měly by mít nárok na potrat, bez ohledu na svou víru či příslušnost. Pokud jim ho odepřeme, uděláme v pokroku obrovský krok dozadu.

Zdroje: https://www.aktualne.cz, https://www.irozhlas.cz/, https://slideplayer.cz - Oldřich Svoboda, https://www.rainn.org/, https://www.sancedetem.cz/, https://cs.wikipedia.org/, https://www.hopeandhomes.org/, https://adoption.com/, 

10 způsobů jak zteplit vašeho hetero kamaráda

 Po minulém článku se nám ozval čtenář s tím, že proč jen kamarádku? Třeba si i chlapci chtějí zteplit své kamarády. Pojaly jsme to jako výzvu a připravily pro vás seznam rad jak zteplit svého kamaráda.

Pozn. redakce: Tento článek prosím berte s ještě větší nadsázkou. Coby banda ženských nemáme kvalifikaci na to posoudit na 100 % jak zteplit chlapa. Dva teplí a jeden neteplý muž z Jessiného okruhu byli přizváni ke konzultaci.

.

.

1) Jezte před ním párky, rohlíky, či banány. Stejně jako u žen, i u mužů můžete zkusit jisté vysílání signálů. Smyslná konzumace potravin falického vzezření by měla být dostatečným indikátorem i pro ta nejnatvrdlejší individua a nejpřesvědčenější heteráky. Rozhodně se nebojte experimentovat i s jinými potravinami podobného tvaru! Náš návrh je pouze návodný.

2) Nepouštějte ho do trafiky. Spousta časopisů má na obálce sexy děvy a nemusí to být nutně Playboy. Čím méně bude vystaven pohledu na ženské tělo, tím vyšší šance, že se oteplí a začne se zajímat o těla mužská. S tímto tipem přišel zmiňovaný heterosexuální kamarád. Patrně mluví z vlastní zkušenosti.

3) Pusťte mu Witchera a Aquamana. Zatímco ženu tito muži mohou utvrdit v její heterosexualitě, u mužů mohou pomoci dosáhnout přesného opaku. Co si budem povídat, oba jsou objektivně hot, ať už je člověk na chlapy nebo ne. Je vysoká šance, že vašeho kamaráda přinejmenším přihřejou.

4) Až bude spát, pusťte mu na loop Mr. Brightside. Toto je tip přímo od teplého kamaráda Jess a tedy certifikovaný. Prý se to nedá vysvětlit, ale takhle zaručeně zteplá každý chlap.

5) Běžte spolu do posilky. Je to skvělý způsob, jak spolu trávit čas a sblížit se. Koneckonců společně pracujete na tom, abyste udělali něco pro své zdraví, pro svou osobu, jdete si za svým cílem, navzájem se motivujete a pomáháte si. To samo o sobě je skvělé, a fakt, že se díky tomu párkrát za den uvidíte polonazí, je jen třešnička na dortu. Navíc tam nebudete sami - v posilovně narazíte na spoustu dalších krásných, svalnatých a potem se lesknoucích mužských těl. Radost pohledět. Myslíte si, že už to lepší být nemůže? Po cvičení zajděte do sprchy. Společně.

6) Případně si zazápaste. Jak správně navrhl Jessin jiný teplý kamarád, zápasení je úžasný způsob na poteplení. Při zápasení tělo produkuje adrenalin, který je i hormon vášně. V kombinaci s fyzickou blízkostí vašich těl může velmi snadno dojít k homosexuálnímu prozření vašeho kamaráda.

7) Využijte výškového rozdílu. Další certifikovaný tip od teplého kamaráda. Jste menší? Obdivujte jeho velké ruce a využijte to jako příležitost ho za ruku vzít. Jste vyšší? Nabídněte mu svou mikinu, když mu bude zima. Zvláště pokud bude vonět vaší voňavkou či deodorantem.

8) Vezměte ho na vodní dýmku. Ta vás oba uvolní a navíc kouř z dýmky dodá soukromí. Možná to dodá vašemu kamarádovi odvahu probudit své vnitřní teplé sklony. Jděte na něj zlehka a nechte ho asertovat dominanci, ať vám dá najevo, že je žhavější než uhlíky v dýmce.

9) Převlečte se za auto. Ne vážně. To je další certifikovaný teplý tip, takže to musí být pravda. Chlapi mají rádi auta a tím pádem pro ně budete atraktivní. Ostatně řadicí páku už někteří z vás mají ;) Vhodně teplý je třeba Blesk McQueen, má krásné teplé odstíny!

10) Pokud všechno ostatní selže, nabodněte ho na rožeň. Stejně jako u žen, nic jiného už vašeho heterosexuálního kamaráda nezachrání neoteplí.

.

.

Doufáme, že i v tomto případě se naše tipy osvědčí! Stejně jako u předchozího článku, i tentokrát platí, že si moc rády přečteme, jak jste dopadli ať už v komentářích, či přes mail. Pokud vám naše rady pomohly, budeme rády, když o nás řeknete i vašim známým. :)

Vaše homo hody

10 způsobů jak zteplit vaši hetero kamarádku

Líbí se vám vaše kamarádka, ale žel je hetero? Netřeba propadat zoufalství! Neb jsou cesty, jsou způsoby, díky kterým i ta nejvic muže-milující žena propadne druhé ženě.

Note: tenhle "článeček" je džouk. Fakt nevinný vtip, nikoho urazit nechceme. Navíc je hlavně cílen na jistou token hetero osobu tohoto blogísku 💖

Nápad patří Betynce.

.

.

1) Vířivka a ženy. To je asi nejvíc klíčová věc v naší taktice. Připravte vířivku s duhovými LED světly, partu krásných žen v plavkách, a vydejte se na dobrodružnou cestu vstříc teplosti. Nezapomeňte: procento oteplení se úměrně zvedá s množstvím žen, ale snižuje se rozlohou vířivky. Čím menší vířivka a více žen, tím lépe!

2) Zakažte Witchera a Aquamana. Stejně jako v černé a bílé magii, i v teplé magii jsou velmi mocné předměty, nástroje a aspekty, se kterými není radno si zahrávat. Mezi ně patří i seriál Witcher a film Aquaman. Tyto dva filmové skvosty totiž dělají přesný opak - ženy jsou po nich heteroidní. Ve vaší vytoužené kamarádce by mohly posílit heterosexuální orientaci, a způsobit tak velice nežádoucí následky.

3) Často se s ní stýkejte. Jistě, to se vám může zdát jako triviální. Pokud se mi někdo líbí, snažím se s ním trávit čas, že? Ale už asi nevíte, že je to důležité i z jiných důvodů. Vaše kamarádka je totiž pravděpodobně snack. Svačinka, chcete-li. Případnou teplost bude čerpat od vás a stejně jako "opravdové" jídlo, i vaše snack kamarádka bude postupně chladnout a odteplovat se, pokud ji nebudete průběžně zahřívat.

4) Prošmejděte spolu Incel fóra. Pokud na to máte žaludek. Tahle aktivita zaručeně způsobí vyschnutí intimních partií a dočasnou nechuť k mužům, což můžete využít ve svůj prospěch, byť to zní ošklivě. Avšak pamatujte, čeho je moc, toho je příliš, a těžko říci, o co tam zrovna zakopnete! 

5) Zamezte, aby se dostala na Tinder. Nikdy nevíte, na jakého chlapce tam narazí. Jedná se však bohužel o dvousečnou radu; může se stát, že narazí pouze na odpadní úchyláky, kteří umí jen posílat nechtěné dick picky. Nebo naopak může zakopnout o ženu, která v ní probudí doteď hibernující teplé já. Jenže co když narazí na normálního muže a začnou spolu chodit? Bohužel riziko je příliš velké a nevyplatí se ho pokoušet! 

6) Přijeďte do Zlína :) Jistě, možná to působí jako velmi bizarní rada. Ale věřte nám! Autorky mají se Zlínem *bohaté* zkušenosti. Toliko krásných teplých žen! Není divu, že je tam neustále horko jak na Sahaře! 

 

7) Nenápadné signály. Nalijme si trochu čistého vína, my ženy máme tendenci číst mezi řádky. Proto není nic důmyslnějšího, než když žena zanechává nenápadné náznaky a signály jiné ženě. Vědci potvrdili, že estrogen nám ženám napomáhá vidět souvislosti i tam, kde nejsou. Proto buďte kreativní a obdařte svou milovanou drobným detailem, kterým jí dáte najevo svou náklonnost! Nejúčinnější bývají dvoje nůžky, zaklesnuté v sobě ostřím. Další výbornou taktikou může být podélné lízání ruské zmrzliny: uchopte zmrzlinu palcem a ukazováčkem za oplatky, a poté vsuňte jazyk do mezery mezi nimi. Nejenže nemusíte pro další signály rozdělávat oheň, dokonce tímto malým gestem získáte trošku praxe a přípravy.

8) Life is Strange. Aby se vaše kamarádka stala teplou, musí si nejdřív teplost prožít, procítit. Není proto nic vhodnějšího, než videohry, ve kterých může hrát za homosexuální postavu. Jednou takovou hrou je Life is Strange od Dontnod Entertainment. Hrajete v ní za dívku jménem Max Caulfield, která se po pěti letech vrací do rodného městečka a setkává se se svou nejlepší kamarádkou, hot badass modrovlasou teplou Chloe Price. Děj se ale lehce zašmodrchá a Max se nakonec musí rozhodnout, zda zachrání tuhle useless sapphic, nebo městečko s x tisíci obyvateli. Hra je to velice emocionální a zanechá v lidech trvalé následky, které mohou po čase působit latentně, nicméně se zase aktivují připomínkami - modrými motýly, srnami, fazolemi, nedejbože instaxovými fotografiemi. Asi to celé zní šíleně, ale věřte mi, že pokud se potom s vámi vaše kamarádka vyfotí svým nově koupeným polaroidkem, máte vyhráno - bude o krok blíž k teplosti (nebo nervovému zhroucení).*

9) Uveďte ji do lesbické kultury. Když už jsme u těch her, můžete jí ukázat i teplou hudbu, filmy a literaturu! Pakliže chcete být decentní, doporučujeme třeba film Portrét dívky v plamenech (já ho teda neviděla, ale když se vysílal v kinech, prý výrazně posílil globální oteplování). Jestli usilujete o více spicy výběr, určitě tím docílíte třeba tvorbou Hayley Kiyoko. Hayley Kiyoko je něco jako lesbický Ježíš, jen nemění vodu ve víno, ale heteračky v teplouše. Pamatujte však, že nejdřív své kamarádce musíte ukázat videoklip, ne jen tak pustit písničku na Spotify! Při sledování videoklipu stejně nebude hudbu vůbec vnímat a bude si ho muset pustit minimálně dvakrát, aby zjistila, že u toho nějaká písnička vlastně hraje. Vhodný bude videoklip Sleepover. Zkuste i Ally Hills, například její videoklip Her Lover, ten je taky hot. Můžete zabrousit hlouběji do vln youtubu - možnosti jsou nekonečné, pointa stejná. Zkrátka a dobře jde o lehce nsfw obsah, nicméně se to stále neřadí mezi porno a hezky se to dá schovat za "hele, tahle písnička se mi líbí". Pokud se vám to ale přeci jen příčí, vždycky zafunguje stará dobrá básnická sbírka Písně z Lesbu z pera Sapfó. Není nic romantičtějšího, než když vám "kamarádka" recituje básně naší nejslavnější teplé hrdinky!

10) Pokud se ani po tomhle všem neoteplila, nezbývá nic jiného, než ji naporcovat a upéct. Jedině na rožni bude doopravdy teplá. Můžete to ale zkusit zachránit teplomilnou kytkou, protože naděje umírá poslední.

.

.

Doufáme, že vám naše tipy pomohly! Budeme rády, když se nám v komentářích pochlubíte výsledky. Bohužel do nich nejdou vkládat obrázky, takže fotografie snubních prstýnků nebo masa nám můžete poslat do e-mailu jedné z nás, společně se pokocháme! :)

Vaše homo hody

*Tento článek nebyl sponzorován společností Dontnod Entertainment, avšak případné spolupráci se nebráníme.

Vítejte!

 Přeji krásné ráno, dopoledne, poledne, odpoledne, večer, či noc. Prostě kteroukoliv denní i noční dobu ve které se vaše zbloudilá duše dostala na náš blog.

Pro začátek bychom se asi měly představit. Představit nás i náš blog.

Je nás tu šest děvčat, různých věků a velikostí, ale s jen jednou společnou mozkovou buňkou. Ne vždy ji bude mít ta, co píše.

Blog jsme si založily v návalu nostalgie při zálohování našich starých blogů na Blog.cz - budiž jim země lehká. Tento blog nemá žádné konkrétní zaměření, máme v plánu psát tak nějak o všem, od recenzí přes glosy, po myšlenkové výlevy i jen něco pro zasmání. Takovou všehochuť kde si každý něco najde. Můžete očekávat články od každé z nás jednotlivě, i články, které budeme psát společně.

Co se našeho url týče, většina z nás je LGBT+. Až na jednu heteračku. Kdo ji pozná, vyhrává zlatého bludišťáka a sušenku. Podezření můžete psát do komentářů pod jakýkoliv článek. Ale pokud nás znáte v reálu, neúčastněte se.

Toliko o blogu. A teď něco o těch úžasných slečnách, co ho spravují!

Jess

Ahoj! Říkejte mi Jess.

Já napsala ten úvod. A závěr.

Je mi 21. Jsem tu nejstarší - a taky nejmenší. Od Furie jsem dostala Oscara za nejlepší/nejhorší humor. Jsem z Prahy a studuji na filozofické fakultě na Karlovce a připravuji se tak na úspěšnou kariéru žebráka překladatele. Už dlouho jsem nic moc nepřečetla, ale pořád říkám, že to je moje oblíbená činnost, protože spoustu let to byl můj hlavní koníček a pořád knihy miluju i když už spíš jen v teorii. Teď spíš čtu a píšu fanfikce.

Mám ráda Marvelovky a filmy od Tima Burtona. Co se hudby týče, zasekla jsem se v posledních dvou dekádách a jedu Linkin Park, My Chemical Romance a tak dále.

Když mi přinesete jídlo, pomůžu vám s úkolama.

Jo a společný blog byl můj nápad.

Sandstar

Cs, říkejte mi Sandstáro. Nebo Fondý. 

Je mi 20 let, ale duší i vzhledem jsem třináctka. Narodila jsem se v prokletém městě, a to sice v Brneinu. A zde budu i studovat.

Jsem skeptik, pseudoumělec, ráda čmárám ve Photoshopu portrétky zvířat a ještě raději vymýšlím příběhy hluboký jak Mariánskej příkop. 

Baví mě hraní počítačových her, byť mám wooden pc. Mezi mé oblíbence patří NieR (!!!) série, Dishonored série a Fallout série. Mým snem je streamovat na Twitchi.

Jsem obvykle mírumilovnej a tichej člověk, ale když někdo vyhrabe jistá témata, tak se ze mě stává běsnící zmrd, který se sotva ovládá. 

Jo, ještě mám dvě korely a pokoj plný masožravek.

Lea

Zdravím! Mým internetovým pseudonymem jest všeobecně Lea (Leuška:)), ale najdete mě i s přezdívkou Lea Lala či Lisiska (to především na deviantartu).

Je to už víc než půl roku, co jsem dosáhla plnoletosti v naší zemi. Nicméně se nic nezměnilo, jen musím dělat o něco víc telefonátů, které ze srdce nesnáším. Bydlím kousek od Prahy, studuji na gymnáziu - letos nastupuji do maturitního ročníku.

Ráda kreslím tradičně i digitálně (i když digitálně o trošku víc) především lidi a kočky. Kočky  m i l u j u  - od mala s nimi vyrůstám a moje první oblíbená knižní série byli Warriors, i když jsem četla jen první dvě knihy (v té době mi bylo 10). Dále ráda sjíždím seriály, čtu fantasy knihy a procházím si tumblr, sem tam všechno tohle upřednostňuji před face-to-face komunikací. Hlavně když mám vybité sociální baterky.

Jo a ještě taková poslední zajímavost - už mnoho let skautuji a dokonce jsem zástupce vedoucí oddílu. Yey! Ale nemůžu se dočkat, až to předáme dál, je to pěkná makačka.

Kristy

Ahojte, říkejte mi jak chcete, slyším i na Andulku, Sonica a Koně. A kdysi dávno, před mnoha miliony let, jsem vystupovala pod přezdívkou Bleskobleska *wink wink*

Su osmnáctiletý vodnář ze Zlína s kořeny na Slovácku. Z celé duše miluju zvířata (obzvláště koně, krávy a dinosaury všeho druhu), orientační běh, umění a čarodějnictví, protože můžu. Ráda pomáhám na farmě a vyvádím vosy z bytů, takže mi vlastně taky můžete říkat Vosař. Když jsem okolo svých oblíbených lidí a můžu být sama sebou, tak se chovám jako čtrnáctiletý nevybouřený kid. Ostatně mám Lunu ve střelci, takže o důvod víc, proč jsem tak střelená. 

Mým životním snem je být veterinář, bydlet na azylové farmě a vlastně být tak nějak obklopena cottagecore aesthetics. Jo, a pokud mi někdo přivede poníka, tak ho rovnou požádám o ruku.

Furča

Přeji krásný den všem

Jmenuji se Fúrie, dvacetiletý beran s kořeny na Moravě a srdcem v Praze. Láskou mého života je Florence Welch a její dokonalý hlas. Jsem čarodějnice, pracuji s astrologií, orákulem a lehké rituály. Studuji diplomacii a nově se angažuji v politické sféře. Ráda bych se dostala do zastupitelstva na Praze 8, abych mohla udělat pozitivní změny, které Karlín nutně potřebuje. Jsem ambiciózní člověk s láskou k podnikání. Není to posledně, co mé jméno někde uvidíte.

Bety

Ťau! To nejlepší a nejlínější patří na konec, takže tady mě máte! Jmenuji se Bety.

Na tomto světě otravuji již dvacet let. Pocházím z Prahy, ale už více než jednu dekádu žiju v oblasti Barrandienu. Jsem takový ten zakomplexovaný člověk, co potřebuje umět všechno, a tak ve finále neumí vůbec nic, mé záliby se proto hodně střídají. Kdysi jsem chtěla být spisovatelkou a napsat knihu o svém vymyšleném světě, časem jsem ale zjistila, že jsem líné hovno a nechce se mi psát, takže jsem tento sen pověsila na hřebík. Teď sním o profesi psycholožky, proto chci začít se studiem na filozofické fakultě. To mě ale čeká až za rok, momentálně mám rok pauzu od studia, abych se osamostatnila, dala zdravotně do pořádku, a v neposlední řadě získala praxi - jsem sociální asistentkou v azylovém domě.

Jinak jsem vcelku nudný člověk. Baví mě vyrábět šperky, kreslit, sbírat drahé kameny a Filly koníčky, hrát simíky, a především spát. Poznáte mě podle zrzavých vlasů, roláčku, flanelky a kočičích chlupů úplně v š u d e.

Tak to jsme my! Doufáme, že se vám u nás bude líbit a případně k nám naženete i další publikum. Kdybyste ještě něco chtěli vědět, určitě nám neváhejte napsat do komentářů!

Vaše homo hody

P.S.: Tenhle článek jsem rozepsala koncem srpna. Až dnes se mi povedlo dokopat všechny ostatní napsat svoje medailonky. Jen tak pro představu jak to vypadá, když píšeme společně a proč mezi společnými posty pravděpodobně budou d l o u h é prodlevy.