neděle 23. června 2024

Tahle Barbie je ze třetiny zvěrolékařem

Nastal čas, abych opět něco napsala do mého digitálního pseudodeníčku - což znamená, že sem něco napíšu jednou za uherský rok, když mám nápad nebo prokrastinuji. Což momentálně dělám - pustila jsem si webinář o čelistním kloubu u koní; jen abych u toho v závěru tvořila článek. Ale žádný strach, dávám si jen pauzu - ten seminář je velmi zajímavý a možná budu mít brzy jako hyperfixaci fyzioterapii pro hemelky. Nebo se mi to alespoň bude dobře učit. Protože jestliže mě něco mé celoživotní problémy se svaly kolem pánve naučily, tak je to právě to, jak je propojená s čelistí a potažmo celou držkou, a u koně, kterého přes tu držku tak trochu lidé řídí, tomu není jinak.

Ale teď už zpátky k článku, ať tu nevykecám své nově nabyté know how za pětikilo (vykecám to svému přítelovi během prvních tří minut, co ho uvidím, protože můj jazyk lásky je sdílení naprosto obskurních informací o zvířatech. A pak to taky povím svým kamarádům a až budu někde ovíněná na akci, tak asi úplně všem do vzdálenosti 300 metrů)

Pokud se k tomuto článku nějakým záhadným způsobem dostane někdo z veteriny - ahoj, právě jsem dokončila druhák a jeho letní semestr byl docela dobrý. Poprvé za celou dobu studia jsem měla pocit, že bych k tomu možná mohla stíhat i práci a volný čas a párkrát jsem se dokonce i nudila, takže jsem si zvládla i vymyslet výzkum, který bych ráda vedla (nestane se to - možná? Muž mě v tom velmi podporuje a myslí si, že je to cool).  

Mimo zápočtový týden jsem snad každý týden měla prostor jít jezdit na koni - tím se odškrtává jedno z nejdůležitějších políček. Každý týden totiž zvládnu díky tomu, že vidím svého milého a že se motám okolo koní (a pokud se mi nějaký den na kuchyňské lince zjeví mango, je to úplně nejlepší). Taky jsem se během pauzy po zimních zkouškách odměnila Star riderem, kterého jsem chtěla asi od jedenácti let, co jsem SSO začala hrát. Od té doby tam hromadím koníky a outfity a plním questy a jsem velmi spokojená. A taky ho občas hraji s Feruškou (posílám pozdravy <3). Takže je jasné, čím jsem trávila čas před spaním. A dokonce se mi podařilo nastřádat dost energie na to, abych zvládla po škole cvičit. Což v prváku šlo v zimě, ale v letňáku s anatomií můj den vypadal asi jako vstát, dojet do školy, být ve škole, dojet ze školy, učit se anatomii, udělat protokoly, jít spát. 

Teď každopádně byla nejtěžší asi zkouška z mikrobiologie? 
Nebyla jsem z ní upřímně moc nadšená, ale udělala jsem ji velmi brzy, protože jsem chtěla co nejdelší prázdniny a neexistovala pro mě varianta, že ji budu opakovat v srpnu. Původně jsem si věřila, že se ji naučím za pár dní, protože 90 otázek nic není, s fyziolou jsem za den hravě dala 25 a ještě jsem si šla večer malovat. Ani za ****, to se tak strašně blbě pamatovalo. Erysipelothrix rhusiopatiae (raději ani nekontroluji, jestli jsem to napsala správně) bude strašák do konce života. 

Pak následovala výživa a základy veterinární péče, ale na ty jsem se docela vykašlala (ale na moji obranu, viděla jsem to všechno aspoň jednou a dalo se to). A vlastně jsem šla na předtermín ze zootechniky, což doporučuji, protože už v prváku a na výjezdech se toho dost dozvíte a vždycky tam něco napíšete, i když se na to budete učit chvilku.


A jako poslední jsem si dala ochranu zvířat. Upřímně - možná mi v některých ohledech přišla horší než mikrobiologie. Minimálně v tom, že se mi fakt těžko orientuje v zákonech a vyhláškách, ještě hůře si je pamatuji a prosila jsem o pomoc střídavě všechny právně vzdělané kamarády a příbuzenstvo kolem sebe. Čímž jim chci poděkovat za trpělivost a dát jim vědět, že se nás nakonec neptali na přesná data, od kdy nesmí být primáti a jiná divoká zvířata v cirkusech. Jo, a tohle taky byla zkouška, po které jsem doslova zkolabovala a teď se cítím jako stereotypní viktoriánská slečna. (a je pěkně trapné, že hned po anatomii a histole jsem jela hopsat na drumce a běhat po lesích, a z letošního roku se vzpamatovávám ještě teď, kdy už dva týdny prázdninuju a pojídám ovoce)


Jinak se mi letos dále podařilo udělat růžovou (měla být třpytivá, ale to už mi přišlo jako nevkus) roztomilou prezentaci o herpesvirech koní, sehnat si chirurgické nástroje abych se mohla učit zašívat pomeranče, vzkřísit zraněnou myšku a nasbírat spoustu lipového květu. Ten také doporučuji, na čaj až budete mít zimní kašlíček. 

To je vše, co bych k tomu řekla <3 tento typ článku se tu objeví ještě několikrát, až do mých státnic, o čem budu psát později, to fakt nevím. Možná budu následovat našeho pána a spasitele Herriota a začnu sepisovat nějaké komické zážitky.

Be